Rise a hand If you agree

27. března 2013 v 22:48 | Swallow |  Názorovník
cute, fashion, girl, hands, sea

Někdy se jako podivín chovám.
A někdy podivínem jsem.
A když se mě zeptali, jestli si o někom myslím, že je blázen, tak jsem se zeptala, ať mi ukážou aspoň jednoho normálního. Až mi definujete normálnost, tak možná ukážu na blázna. Dost pravděpodobně bude prst mířit na mě. Protože normálnost není tím cílem.

Uvažovala bych nakolik se časem proměňujeme. Ale potom mi došlo, že se neustále povídá, jak je každý okamžik jedinečný a má se využívat každá vteřina našeho života. Až na to, že každá ta vteřina nás nenávratně mění. Dnes mě může napadnout jiná myšlenka než včera. Zítra už se nemusím chovat stejně jako dnes. Přemýšlela jsem, kdy jsem se v průběhu mého života měnila. A potom mi došlo, že to bylo každým dnem. Což mě přivádí k lehké panice z nestálosti. Protože potom bych nemohla věřit ani sama sobě. Nemohla bych věřit ani jednomu rozhodnutí, co udělám. Ale pak se zase uklidím...

Když už mám k něčemu důvod, když už mi něco chutná, když už mám něco ráda, tak to prostě nebudu odhazovat. Ale možná, že objevím něco, co mi zachutná mnohem víc a to mě změní. Komplikované? Možná jsem se v tom sama ztratila.
Ale došla jsem k tomu tak, že jsem uvažovala, co mě přivedlo až sem na tohle místo. Objevila jsem hudbu, kterou jsem před pár lety poslouchala. Stále se mi líbí. Pustila jsem si film, který jsem před lety milovala. A trošku mě vyděsilo, že jsem na některé věci zapomněla, úplně je vypustila z hlavy. Ale to důležitější je, že když se mi zase připomněli, tak to bylo pořád stejné jako na začátku. Já jsem se ve skutečnosti tolik nezměnila. Jen jsem objevila nové věci. Ale to nedělá ty starší méněcenější.

Stejně jako s přáteli. Mám některé dobré a pořád je mám ráda. Mám některé, které vídám často a jsou to pořád moji přátelé. A pak mám nějaké, které přestože s nimi nemusím roky mluvit, tak to pořád budou mojí přátelé. Možná se zapomeneme potkat, možná si nebudeme volat, možná se nám přihodí hrozné i krásné věci a stejně o nich nebudeme vědět. Ale potom se potkáme a bude to, jako bychom se nevěděli pár týdnů. Protože něco v nás je pořád stejné.

A teď by mě zajímalo, která ta část nás se tolik proměňuje a která zůstává stejná? Znáte na to někdo odpověď? Protože já už jsem vážně zmatená. Přijde si o tolik jiná než před lety, ale na druhou stranu pořád stejná. Je to jako kdybych proplouvala životem a některé okamžiky a lidé ve mě zanechaly stopu. A některé prostě ne. Přijde si potom víc poškrábaná. Ale na druhou stranu uvnitř pořád stejná. Teď jsem se přirovnala k nějakému masivnímu kusu nábytku. Ale třeba jsem taky nějaký majestátní kousek, který na sobě má už nespočet rýh, ale uvnitř je pořád stejný. Toť budiž mou výstředností. Už jenom nad touhle úvahou si přijde, že jsem vážně divná. Ale zase řekněte, vy si přijdete normální? Vážně?


Feeling the same and different all the time, Swallow
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tee-l tee-l | Web | 27. března 2013 v 23:50 | Reagovat

moc  pěkné =))

2 Ladycarrot Ladycarrot | Web | 28. března 2013 v 9:19 | Reagovat

[1]: souhlasím

- Promin, že ruším, ale mohla by jsi mi dát hlas. Pro Lady Carrot :3 moc děkuji http://fuck-diary.blog.cz/1303/ctvrte-kolo-souteze-o-nejlepsi-blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama