Give me love

2. března 2013 v 0:47 | Swallow |  Příběhovník
Give me love, angel beging for love.

V celém pokoji byla naprostá tma. Nebylo vidět ani nakrok, ale to mi nebránilo v tom, abych pouze nepřítomně zírala do tmy. Byla jsem tu sama, naprosto. Měla jsem pocit, že jsem na celém světě sama. Neslyšela jsem žádné další hlasy, neslyšela jsem žádné zvuky. Pomalu jsem začela doufat, že jsem zemřela. Slyšet byl pouze puštěný větrák u stropu, který nepřinášel úlevu, spíše jenom vířil nesnesitelné horko pokoj. I přes tu tmu jsem přesně věděla, jak pokoj vypadá. Na stole je stará hrací skřínka, na které stojí pár, který se objímá a když skřínku natáhnete, tak začnou tančit na pomalý valčík. Na stole je hromada fotek, které zachycují všechny ty šťastné tváře, které vídám. Všechny ty zamilované oči, láskyplné objetí a nevinné polibky. Jinak tu nebylo vůbec nic, jen stará matrace, na které jsem právě seděla. Zaprášený stůl s fotkami a hrací skřínkou a stará komoda.

Nemohla jsem to vydržet. To ticho, tu samotu. Chytila jsem se za dlouhé vlasy, které měly barvu čerstvě napadaného sněhu, a pár jsem si jich prudce vyškubla. Bolest mi rozjitřila smysly a já jsem je odhodila před sebe v naději, že zaslechnu, jak dopadají na zem.
Potom jsem ucítila další ostrou bolest, vycházela z mých zad. Zaryla jsem nehry do kůže a cítila, jak protrhávám kůži. Teď už jsem si doopravdy myslela, že umírám. Jak jsem si drásala kůžu na zádech, zjistila jsem, že mi něco uvízlo v dlani. Rozsvítila jsem lampičku, které ležela na zemi a zírala jsem na jedno malé bílé pírko pokryté krví. Znovu jsem si sáhla na záda a zjistila jsem, že jsem vytáhla další chomáč peří. Seděla jsem tam dlouho a trpělivé a bolestivě si tahala pírko po pírko. Až dokud mi na zádech nezůstali pouze sněhobílá křídla.

Vyšla jsem ven na ulici a prohlédla si v odrazu v okně svoje křídla. Šla jsem dál, chtěla jsem najít nějaké lidi. Chtěla jsem, aby mě viděli a buď v úžasu zírali nebo s křikem utekli. Ale první žena, kterou jsem potkala si mě ani nevšimla. Byla jsem ještě víc neviditelná než předtím. Teď už si mě nikdo nikdy nevšimne. Utíkala jsem zpět k sobě domů. Do té obrovské krabice, která jako jediná skýtala trochu bezpečí, přestože byla tak prázdná. Stejně jako já.

Další večer jsem vyšla ven. Jako první jsem potkala kluka a dívku. Procházeli se nesměle vedle sebe, ani se nedotýkali, jen se na sebe občas nevinně usmáli. Věděla jsem, co to znamená. A záviděla jsem jim to a nenáviděla jsem je za to. Přišla jsem přímo k nim, ale ani nezaregistrovali mou přítomnost. V další chvíli jsem v ruce držela šíp. Nechala jsem svůj vztek zaútočit a zabodla to tomu mladíkovi přímo do srdce. Na chvíli se zarazil, poté ale popadl dívku do náruče a políbil ji. Dívala jsem se na to, ale potom jsem utekla. Utíkala jsem dál. Chtěla jsem ublížit někomu dalšímu. Protože přestože se teď možná cítí šťastný, nakonec budou tak zranění, jako kdyby doopravdy v srdci měli šíp.

Šla jsem dál. Narazila jsem na dvě mladé opilé dívky. Vzala jsem svůj šíp a jedné to nemilosrdce vrazila do zad. Takhle jsem se procházela celou noc. Každého u koho jsem mohla, jsem obdarovala svým šípem. Chodila jsem a rozdávala šípy. Protože lidé se chvíli zdáli překvapení, možná i šťastní. Ale až jim dojde, že mají v srdci šíp, už tak šťastní nebudou.

Dorazila jsem k obrovské budově z které duněla hudba. Přímo mě to tam táhlo. Tolik energie, přitažlivosti, tolik mladých párů. Procházela jsem se mezi tančícími těli a přejížděla šípem po lidech. Jako náhodou jsem šíp do někoho zabodla a šla zase dál. Když trpím já, budete taky. A potom přišlo ráno.

Seděla jsem znovu ve své malé krabici. Dívala jsem se tančící pár na mém stole. Vzpomněla si na všechny ty tváře, které jsem dnes viděla. Vzpomněla si na jejich šťastné tváře. Držela jsem jeden z těch šípů ve své ruce. Zírala jsem na něj a věděla, že z mého vzteku vzešlo něco krásného. Jenom ne pro mě.

Vzala jsem ten šíp a zabodla jsem si ho přímo do srdce. A to pomalu krvácelo...Láska bolí, ale přesto milujeme. A šíp nás zasáhne jako blesk z čistého nebe. Jen musíme doufat, že to bude ta pravá.

(Povídka inspirována klipem k písničce Give me love. :))

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama