Proč mě trápí Sparks?

1. února 2013 v 0:46 | Swallow |  Názorovník
You think he ends it there? No! She dies, dad! I mean, the world's hard enough as it is, guys. Can't someone say, hey let's be positive? Let's have a good ending to the story?

Shodou náhod jsem se dostala do jedné z těch přecitlivělých nálad. Sorry, lidi. Jsem holka. Mám své chvíle, kdy brečím i pro pavouka na stropě. Právě čtu Best of me. A jak znám Nicholase Sparkse a jak mi napovídají recenze, tak kupuji sadu kapesníčků. Ale s ním je to taky pořád podobné. Musím s ním souhlasit, že má realistický pohled na lásku a manželství a vztahy obecně. Ale jedním z jeho oblíbených příběhů je příběh mladé lásky, která je násilně roztržena a za několik desetiletí se znovu shledjí a zjistí, že se milují stále. A mezi tím napíše i jiné příběhy. Ale hádám, že jsem brečela jak u jeho Nights in Rodanthe, Dear John, Walk to remember, the Notebook (vynechám podle mě nepovedené adaptace Lucky one a Last song). Prostě umí hrát na city. A teď čtu Best of me. A ještě nejsem ani v půlce, už vidím předem rozehraný scénář mladé lásky, co není naplněná a sejde se po dvaceti letech. A bohužel mě to dostalo do takové nálady, že bych s knížkou raději podpálila krb, ale místo toho si jí u sebe budu hýčkat s kapesníčky. Hádám, že se mi bude líbit i blížící se adaptace knihy Safe haven.
Sparks ale nemá ve zvyku dávat nám šťastné zakončení. Občas se slituje. Ale u Nights in Rhodante jsem myslela, že mu pošlu nehezký dopis. Ale možná dokáže vystihnout situace, které jsou nám tak blízké, přestože jsme je nikdy nezažili.

Protože jak pozoruji svět, tak zjišťuju, že nás všechny trápí stejné problémy. Všichni se trápíme a lámemi si hlavu kvůli maličkostem. Ženy se vždycky budou trápit ohledně mužů, když to nebude o tom, koho by chtěli, koho mají nebo koho by chtěli mít místo toho, kterého už mají, tak si budou stěžovat na něco jiného. Protože tak to lidé prostě dělají. Jsme v podstatě jednoduší tvorové a všichni máme podobné problémy.

Ale mě by spíš zajímala odpověd na to, jak poznáme, že jsme našli někoho s kým bysme měli strávit celý život? Protože vztah se musí stavět a budovat. Nemůžete ho založit na jedné poblázněnosti s někým, s kým nevycházíte. Ale můžete ho postavit na kompromisech. V poslední době totiž čtu knížky a jsem z nich popravdě docela zoufalá. Protože je mi jasné, že spisovatel čerpá z vlastních zkušeností a zážitků. ALe na druhou stranu jsou to jen vymyšlené příběhy. Proto jsem deprimovaná tím, jak skutečné to může být? Jestli když to dovolíme a podmaníme se tomu, může být náš život stejný jako kniha?
Přestože mám pocit, že si každý myslí opak, tak život kteréhokoliv člověka má něco do sebe. A jak jsem se naučila od svého profesora, tak spisovatelé jsou nejhoršími přáteli. Protože spisovatel nemusí mít žádné hrozné zážitky nebo šílené zkušenosti. Spisovatel je jako houba, která do sebe nasákne všechno, co by mohla potřebovat.
To by mohl být ten důvod, proč občas radši mlčím, nemluvím. Protože zhluboka inhaluji životy ostatních. Protože mě se nezdají obyčejné ani nudné.
A proto mě Spark tolik vytáčí! Protože mě nutí pohlédnout na realitu a uvědomit si její krutost. A pak nám nabízí milostný příběh, který zahřeje u srdce a poté ho zlomí. A ač zlomené, tak je to jedinečný zážitek. A přestože jeho příběhy mohou být klišé, tak neznám větší klišé než je láska dvou lidí....

Neberte mě tak vážně, Swallow
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama