Leden 2013

Lars Kepler - Svědkyně ohně

24. ledna 2013 v 13:34 | Swallow |  Thriller
Svědkyně ohně, od té se prostě neodtrhnete

Očekávání nezklamalo! Lars Kepler se zařadil do mých oblíbených autorem už s knihou Hypnotizér, poté si mě připoutal ještě více s Paganiniho smlouvou. A nyní jen potvrdil své významné místo v mé knihovně.

Svědkyně ohně je působivá knížka. Četla jsem na ní recenze, které slibovali, že začnu číst a už nepřestanu. Těšila jsem se na tu knížku, ale 500 stran jsem neplánovala přečíst na jeden zátah. Ale když jsem si ke knížce v noci sedla a začetla jsem, tak jsem zjistila, že jsem jí zavřela až v ranních hodinách na poslední stránce. Doopravdy nešlo přestat. Přišlo mi, že kdybych přestalo, bylo by to jako stopnout film v nejnapínavější scéně. Protože tahle knížka se četla jedním dechem. A já jsem se nenudila ani sekundu.

Znovu jsem se setkala s Joonou Linnem, podivuhodným detektivem, který nás donutí, abyste ho měli rádi. Ať už pro jeho postřeh a detektivní vlastnosti, tak pro jeho povahu a tajemství, které nám nikdy neodkryje celé. Příběh plynule přecházel mezi vyprávěči. Jednou jsme pozorovali, co se stane v dětském zařízení pro dívky, v další chvíli jsme s Joonou odhalovali kousíčky jeho minulosti a v další jsme se dostali úplně jinam. Skvěle propojené části příběhu, které na sebe navazují a plynule přecházejí. Ale nikdy vám nedají celé odpovědi, takže musíte číst dál, protože napětí je k nevydržení. Znovu se dostáváme do situace, kdy se vše odehrává v pár dnech, ale mi vidíme víc situací a lidí, ale nemůžeme příběh nijak popostrčit. Tohle mi přišlo skvělé u Paganiniho smlouvy, byli jste spolu s obětí pronásledování, zároveň jste viděli policisty, kteří se je snažili zachránit. A vy jste byli pouze přihlížejícími čtenáři a netušili, jak to dopadne.

Smrt dívky v dětském nápravném zařízení je záhadou. Našli jí na posteli mrtvou, po celém pokoji je hromada krve, ale na dívčině těle není ani kapka. Až na její roztříštěnou hlavu. Dívka má ruce položené přes oči jako kdyby hrála na slepou babu. A nikdo netuší, kdo může být vrah.
Joona Linna je nejlepším detektivem v celém Švědsku. A proto pomáhá místní policii s vyřešením této podivné vraždy. A jak jsme se naučili z předchozích dílů, tak nic není tak jednoduché jak se může zdát a vrahem není ten, kdo by vrahem měl být.

A naprosto mě odrovnal fakt, že v tomto dílu, mě autor zarazil i přidaným příběhem. Nešlo tu zde pouze o mrtvou dívku. Řešíme i minulost Joona. A posledními stránkami ve mě napnul strunu očekávání na další díl.
Možná bych neměla té knížce tolik blahořečit, ale mě přesto nadchne, když se mi do ruky dostan jednou za čas propracovaný a promyšlený příběh, který mě chytne a nepustí. Protože s touhle knížkou jsem netušila, co přijde v dalším okamžiku. Ani jsem nevěděla, co mám od postav očekávám. Mistrně zvládnutý další díl. Možná z toho důvodu jsou pro mě detektivní příběhy tak přitažlivé. Už od Arthura Doyla a jeho Sherlocka, Stieg Larsson, Agatha Christie, Laurel Hamilton a všechny další detektivy, kteří odkrývají vraždy. Obdivuji to, jak do příběhu dokážou zanést to nebezpečí, napětí i pocity. Protože to bych se taky chtěla naučit.

Tuhle knížku tedy doporučím číst pouze v případě, že máte času dost na to, abyste jí mohli co nejdřívě dočíst. Já jsem jí totiž z ruky nepustila. A už dlouho mě nic takhle moc nechytlo a nedonutilo číst. A navíc ta frustrace, když jsem dočetla poslední stranu a neměla pokračování hned po ruce, abych se dozvěděla, co dalšího se stane Joonovi. Až dočtete, tak pochopíte.
Ale vraha pochopitelně dopadnout, ale kdo to bude ani jaký motiv a důvod se za tím skrývá, to zjistíte až časem.

Napnutá a frustrovaná Swallow

David Lodge - Výkvět mužství

22. ledna 2013 v 21:28 | Swallow |  Klasika

David Lodge - Výkvět mužství


Výkvět mužství

David Lodge nás zavádí do života významného romanopisce H. G. Wellse. Výkvět mužství je biografický román, který přestože je založen na pravdivých událostech a všechny postavy, které se v ní vyskytují, skutečně žili, je to poutavé a strhující vyprávění. H. G. Wells je velice podivuhodná postava. Přestože neměl ideální dětství, ani nevyrostl do krásného muže, tak nikdy neměl o ženy nouzy. A jeho názory a představy by i dnes byly pravděpodobně alespoň pobuřující. Jeho romány jako je například Válka světu, Stroj času a Ostrov doktora Moreaua, už známe spíš z jejích filmových podob. Ale H.G. byl ve své době prorokem. Nebo to tak alespoň působí. Protože v jeho románech můžeme vidět technické objevy i sociální změny, které se postupem času doopravdy staly. A přestože to nebyl dokonalý a bezchybný člověk, tak ovlivnil vývoj vzdělání a mysl lidí, jako může málokdo dnes.

H.G. byl muž vzdělaný, charismatický a nespoutaný. Snažil se společnost přimět k pokrokovějšímu pohledu na manželství. Protože právě to ho tolikrát dostalo pod kritiku společnosti. Volná láska. Za celý svůj život byl dvakrát ženatý. A se svou druhou ženou uzavřel jistý druh volného manželství. Mohl mít i další sexuální partnerky, ale musel je volit opatrně a se vším se své ženě svěřovat, aby nenastal skandál. Ale H.G. byl natolik náruživý muž, že tento román díky jeho sexuálním eskapádám narostl do neuvěřitelného obsahu. Protože román zachycuje jeho život od začátku do konce. A se vším všudy.
Setkáváme se s jeho rodiči, s jeho milenkami i manželkami. S jeho dětmi i s jeho nevlastními dětmi. A pozorujeme za jakých podmínek tvořil své převratné romány. Protože H. G. Wells byl doopravdy výkvět mužství.

Při čtení této knížky si můžete vychutnat návrat o sto let zpět. Můžete pohlédnout do myšlenek brilantního spisovatele a také odhalíte volnou lásku, kterou se snaží prosazovat ve svých románech. Ale většinu příběhu vyplňují jeho milostné pletky a šíření jeho volné lasky. Pravděpodobně díky jeho slávě i kouzlu neměl nikdy nouzy o ženy. (Co mě zarazilo bylo, že i mladé dívky, které byly ještě nevinné a nedotčené, se mu dobrovolně nabízeli. A H.G. neměl sílu odmítnout.)

Ale nevyskytuje se zde jenom milostný příběh. H.G. se také snažil prosadit politicky. Například když byl členem klubu Fabiánů. Ale znovu ho kontroverzní myšlenky dohnali a nebyl přijat. Ale možná právě jemu můžou ženy poděkovat za některá svá práva. Protože se snažil prosadit podporu žen s dětmi, jejich osobní práva a jejich nezávislost na mužích. A díky své literární tvorbě se setkal i s Winstonem Churchilem, Leninem a přátelil se i s dalšími významnými spisovateli.

Knížka pozoruhodná. Nebyla jsem si jistá, která část příběhu mě zaujala víc. Milostné aféry, volná láska, vznik románů, politické názory, pokrokové myšlenky. H. G. ovlivnil myšlení 20. století a byl to muž, který rozumněl spíše budoucnosti než přítomnosti. Jeho romány předpovídali až děsivě přesně blížící se světové války. Přestože je to tlustá kniha, která se může číst delší chvíli, tak je přímo nabitá tímto významným autorem a jeho životem. A myslím si, že přestože jsme už o sto let dál, tak některé jeho názory a myšlenky, nám i nyní můžou přijít pobuřující. Ale právě to dělá tuto knihu tak přitažlivou a lákavou. Skutečnost, že můžete poznat pravý příběh.



Za knihu Výkvět mužství byl tímto chtěla poděkovat Knihcentrum.cz.

Swallow

Anotace:H. G. Wells byl jedním z nejpronikavějších autorů, vizionářů a milovníků 20. století.
Proslavil se nejen nejčastěji filmovanými romány z oblasti science fiction (Válka světů, Stroj času, Ostrov dr. Moreaua), ale také revolučními postoji v oblasti sociální politiky nebo třeba volné lásky. K jeho známým patřily nejvýznačnější osobnosti tehdejšího světa.
Novelista a humorista David Lodge vypráví pravdivý příběh o lidské vášni a posedlosti, ztrátách pozdního života i humoru nadcházejícího konce.
Nejnovější a nejšťavnatější román britského humoristy

Rozdělená srdce -Bettina Belitz

20. ledna 2013 v 20:10 | Swallow |  Romantické

Rozdělená srdce -Bettina Belitz

Už dlouho jsem se necítila takhle rozporuplně ohledně knížky. Protože mi trvalo pěkně dlouho, než jsem se do knížky začetla. Příběh hezky přirozeně plynul a četlo se to příjemně, ale v podstatě se nic nedělo. Až kolem strany 200 jsem začela mít pocit, že děj začíná a nápad to byl doopravdy skvělý. Nebudu vám vyprávět okolo které věci se to točí. Nechce se překvapit.

Ale Elisabeth je prakticky normální sedmnáctiletá dívka, která se snaží zapadnout. A když se jí to konečně podaří, tak se odstěhují na místo, kde lišky dávají dobrou noc. Elisabeth je podivná, samotářská, antisociální a netuší, co jí vyjde z pusy. Ale je inteligentní. A většinu příběhu o ní máte pocit, že je to těžká narkoleptička, která usíná kdekoliv a kdykoliv.
A Collin. Ani jeho popis ani jeho chování mi nepřijde jako tradiční princ na bílém koni. Většina hrdinů se aspon umí chovat. Tenhle je spíš jako prudérní neustále protivný nic neříkajcí podivín. Ale proti gustu žádný dešputát.

Elisabeth se v novém městě ani nesnaží zapadnout. Ale podivnými náhodami naráží na tajemného a nebezpečného Collina. A hlavně je to v obrovském zapadákově, takže se to většinou všechno odehrává v přírodě. Čekejte na hromadu lesů, potoků, vody, bahna a koní. Protože první setkání Elisabeth a Collina je takové, že jí zachrání na svém bujném oři jako princ na bílém koni. Ale co když není dobrý, ale naopak hodně zlý?

A teď k mé rozpolcenosti. Příběh se četl příjemně, ale nechytil mě za srdce. Na druhou stranu jsem se už dlouho nesmála tak, jak u téhle knížky. Ne vtipům a situacím, ale spíš to byl takový pocit, že si čtu kapitolu a vrchol trapnosti už mi nedovolí, abych se nezačela svíjet v děsivé křeči smíchu. A přitom jsem vydávala pár nelichotivým nadávek. Ale nemůžu říct, že by to bylo tak úplně špatně. Knížka mě dostala do podivně rozesmáté nálady. Občas její absorditou nebo mentalitou postav. Ale budiž. Podle mě to byl námět skvělý a jsou tam pasáže, kde jsem se doopravdy začetla. Ale dalo by se to zpracovat lépe. Hodně toho proškrtat. Ale je to takový nevinný hodně dlouhý románek pro dívky. Chlap by s tím maximálně jenom rozdělal oheň.

Takže od toho nečekejte, že to přečtete za noc. 500 stránek ani dobře nejde přelouskat hned. Ale když budete mít náladu na něco jednoduchého a poklidného, kde příběh se pomalu táhne jako malý potok, tak do toho jděte. Jen musíte počítat s tím, že vás to pohltí až později a ani tak vás to úplně nechytně. ALe já jsem se dooprady bavila.

Rozdělená srdce, proč ten název? Ale je to část trilogie, třeba příště se dozvíme něco bombastičtějšího.


Zmatená a usměvavá Swallow


Za výtisk děkuji nakladatelství FRAGMENT!
Anotace: Po přestěhování je sedmnáctiletá Elisabeth naštvaná snad na celý svět - přišla o všechny kamarády, na venkově není moc příležitostí k zábavě a navíc rodičům to tam naprosto vyhovuje. Všechno změní setkání s Colinem. Proč ji tento kluk od začátku neuvěřitelně přitahuje, to nedokáže vysvětlit. Chová se divně, odtažitě a dává Elisabeth jednu hádanku za druhou. Jaké je jeho tajemství? Co skrývá? Svým pátráním odhalí Elisabeth pravdu - její rodině, Colinovi i jí hrozí velké nebezpečí.

Bílý kůň - Alex Adams

19. ledna 2013 v 15:47 | Swallow |  Thriller
Bílý kůň - Alex Adams
Dystopická budoucnost, kde lidství vyhynulo

První vánoční dárek byl hrdě poražen.
Zoey byla jenom uklízečka v obrovské zdravotnické firmě. Protože jediné, co chtěla, bylo znovu se srovnat se svým životem po smrti svého manžela Sama. Velice pragmatická a realistická Zoey jednoho dne objeví u sebe v bytě podivnou nádobu. A děsí se jí otevřít. A kdokoliv přijde s nádobou do styku, tak pomalu umírá. Nákaza se šíří celým světem a lidé umírají na něco, co je podobné chřipce. A ti, kteří neumřou se mění ve stvůry, které poslední žijící imuní hrstku lidí chtějí zabít.
Cestuje dálky, aby se znovu shledala s mužem, kterého miluje. Celá její rodina už na Bílého koně zemřela. Nemá nic k čemu by se mohla upnout. A jestli její milovaný už nežije, co jí zůstane? Čekání na smrt.
Zoey se zuby nechty snaží udržet si svou lidskout a proto se snaží pomáhat lidem, které na své cestě potká. Ale s rostoucími hrůzami je to stále těžší a těžší. Neztratí i ona to, co lidi dělalo lidmi? Nebude z ní jen další příšera, který se snaží přežít a nezáleží jí, jak se to stane?

V knize se prolíná minulost a budoucnost. Takže se vypravujete spolu se Zoey do Řecka, kam se vydává hledat její poslední naději. Přestože je imuní, tak si sebou nese tajemnství. Bojuje o život proti zmutovaným lidem a naráží na zbytky civilizace.
Děsivá a poutavá dystopie, kterou přečtete jedním dechem. V poslední době se s dystopií roztrhl pytel. Ale já proti tomu nic nenamítám. Mám je ráda. I když jsou trošku depresivní. A tahle knížka se vůbec nebojí být chvílemi děsivá, odporná a temná.
Dříve byl život jenom nudná samozřejmost...

Protože nejistota životem k dystopii prostě patří. Stejně jako v Hunger games, Stroj času, Divergence, Delirium, Across the Universe, Hostitel, Zahrada nesmrtelnosti. Nemusím tedy říkat, že teď je na trhu samá dystopie. Vše má stejný příběh. Budoucnost, která přináší hlavně nejistotu a smrt. Musím přiznat, že je mi to příjemnější než upíři a vlkodlaci, kteří tu byli předtím. A jsem doopravdy zvědává, co přijde potom.

Ale tento příběh mi přišel trochu jiný než ty ostatní. Jistým způsobem realističtější. Zoey to prožívá tak, jak by většina z nás mohla. Neschovává detaily a ukazuje vše tak, jak to bylo. Takže se nad tím nevznáší rouška nadpřirozená, ale spíš nebezpečí. Protože u každé dystopie si můžete říct, co kdyby se to doopravdy stalo?
Ale ještě lákavější mi příjde další díl. Rudý kůň.
Přeživší a imuní lidé si založila město, kde žijí odtrhnuti od zbytku světa. Bojí se jakékoliv nemoci a nákazy. Ale hlavně je v tomto města zakázáno pokládat otázky. Otázky by totiž mohli vést k tomu, jak nákaza vznikla. A to nikdo nemůže dopustit.

Takže další dystopická trilogie je na světě a bude nás všechny pronásledovat a strašit ve snech.

Snad přeživší jakékoliv tragédie, Swallow


Anotace:
Třicetiletá Zoe dobrovolně strávila posledních pět let v jakési osobní bublině - po tragické smrti manžela se pohybuje jen mezi svým prázdným bytem a výzkumným ústavem, kde pracuje jako uklízečka. Šeď plynoucích dní ji neubíjí, naopak jí pomáhá nalézt vnitřní klid, aby se mohla rozhodnout, co se svým životem provede dál. A pak se najednou všechno změní.

Lidé v jejím okolí začnou umírat na záhadný virus, pojmenovaný Bílý kůň. Smrtící nákaza se lavinovitě šíří po celém světě a během několika měsíců se lidstvo ocitá na pokraji vyhynutí. Přežije jen hrstka imunních jedinců, a někteří z nich jako by pozbyli veškeré lidství. Vypuká válka a apokalypsu dovrší ničivé zvraty počasí.

Možná Zoe dříve považovala holý život za jedinou jistotu, kterou ještě má. To už teď ale neplatí. Odkázána pouze sama na sebe putuje postapokalyptickým světem a snaží se přežít. Nebezpečí číhá na každém kroku, neboť z lidské podstaty už zbylo jen velmi málo. Zoe dál míří k jedinému místu, které by jí mohlo poskytnout potřebnou ochranu - nejen kvůli sobě, ale i kvůli tajemství, které nese s sebou…

Nonsense 2012

17. ledna 2013 v 10:53 | Swallow |  Názorovník

photography, pretty, love, 2012, 2013

Goodbye 2012, Hello 2013


Pamatuju si, že když jsem byla menší, tak jsem dělala své předsevzetí. Ale hádám, že to jsme udělali každý. Měli jsme své nové pravidla a zásady, většina chce zhubnout, přestat kouřit, přestat tolik pít a další podobné věci. To, co můžeme udělat kdykoliv, ale my se rozhodnem čekat na přelom roku, abysme to mohli udělat. A většinou to stejně nevydrží. V únoru jsou už předsevzetí pohřbená pod hromadou ledu a v kavě a sladkém.

Já v novém roce nevidím nic překvratného.
Zaprvé, mi bude zase celý rok trvat, než začnu psát 2013. PRotože já tam tu dvojku budu cpát pořád. A až mi v září dojde, že je doopravdy nakonci trojka, tak už se to bude chýlit ke čtyřce. Celý rok si zvykám na jedno číslo a pak se stejně změní. Začíná mi být sakra jedno, co je za rok! I když 13 se hodí jako symbol něčeho velkého.
Za druhé, nepláuju žádné předsevzetí. V zimě nemám náladu začínat nové věci. A když už, tak je můžu udělat kdykoliv. Nepotřebuju k tomu posvěcení nového roku. Protože upřímně, já nemám pocit, že mi nový rok přinesl nový začátek. Pořád se cítím uvězněná ve 12. A ta se jen časem přetransformuje do tvaru 13.
Neplánuji ani přestat pít kafe, protože bez toho bych rovnou mohla přestat otevírat oči. Neplánuji ani začít jíst jenom super zdravé věci, protože moje tělo prostě potřebuje pořádný žvanec masa a hromady sýra. Neplánuji ani nějakou velkou vnější změnu, té si užiju dost v průběhu roku. Ani si neustanovuji své nové sny a přání. Těch mám dost z průběhu roku.
Ale musím konstatovat, že tuším, že rok 2013 bude úspěšnější než rok 2012. Minulý rok bych totiž zařadila do roku hledání a objevování. A přestože to pořád není u konce, tak už hádám, že jsem se našla. A jsem vážně ráda, že se mi některé věci nepovedli a nepodařili. Protože bez nich bych teď byla úplně někde jinde a pravděpodobně i dost v mizérii. Protože jsem si dřív myslela, že když se nedostane na svou vysněnou školu, tak byste to měli zkoušet a zkoušet. ALe když se vám to nepovede napodruhé, tak vám to možná naznačuje, že to máte zkusit znovu A NEBO to prostě vzdát a jít jinam. Protože já jsem zjistila, že to byla vlastně šťastná náhoda, že nejsem tam, kde jsem chtěla být. Teď jsem totiž na mnohem lepším místě.
Za třetí, rozhodla jsem se, že jestli něco od roku 2013 chci, tak je to transformace osobnosti. Ještě jsem se nerozhodla jak, ale já na něco přijde. Mám na to ještě celý rok. Protože když už změny, tak pořádné né?

Tímto jsem chtěla vyjádřit svou frustraci, kterou mi přináší nový rok. Protože jsem v článku všechny 2, musela přepsat na 3. Protože na to ještě nejsem zvyklá. A protože mi měsíc únor prostě nepřijde jako měsíc nových začátků.
Ale možná jenom záleží na úhlu, jakým se na to díváte. Protože změny přicházejí pomalu a v přestrojení. A já se necítím ani dost dospělá na to, abych mohla nějaké převratné změny poznat přicházet. Však oni si přijdou a představí se mi s velkým BUM!

Tak si pospěšmě udělat něco převratného a úžasného v měsících nových začátku, protože už je sakra skoro únor. A jak já se těším na léto!

Best of me, Swallow

Hunger games(Síla vzdoru) -Suzanne Collins

11. ledna 2013 v 23:37 | Swallow |  Fantasy

Hunger Games
Suzanne Collins

Hunger Games
Znovu jedna z knížek, ke které jsem se dostala, těsně předtím, než se stala tak populární. Přečetla jsem si první díl a poté jsem zabrousila do kina. A musím uznat, že film, ačkoliv mu toho hodně chybělo, tak se mi doopravdy líbil. Ale na knížku samozřejmě neměl.

První díl Hunger games byl skvostný. Plný silných okamžiků. Když se Katniss nabídne za svou sestru Prim do arény, tak si položíte otázku, udělala bych to také? Obětovala bych se? Katniss je ale bojovnice, která se nebojí porušovat pravidla. Spolus s ní se vydává za jejich district bojovat i Peeta. Mladík, který je už od dětství zamilovaný do Katniss. A jejich příběh v aréně je postavěn zejména na jejich lásce. I když skutečné?

Druhý díl byl pro mě možná lehkých zklamáním.Ale zase to byl skvostný přechod od bojové jedničky, kde šlo pouze o přežití a dostat se z arény. Protože ve dvojce se naši hrdinové Peeta a Katniss vracejí znovu do her. Možná, aby byli potrestáni tím hrozným prezidentem Snow.

Ale třetí díl. Tak to jsem nečekala. Od "chcipřežít" prvního dílu a "užzasebojujioživot" v druhém, jsme se dostali do třináctého kraje, o kterém nikdo neměl ponětí. A tento kraj sleduje jak započínají boje mezi districty, které rozpoutala Katniss.A proto se ona sama stvá Mockingjay. Reprodrozdem. Zde se přátelí zejména s Finnickem, přítel z druhých hladových her, které společně přežili. A potkává zde i Gale(a NAPROSTO odmítám použít jméno Huricán. Když jsem se podívala na český překlad, neměla jsem sakra ani ponětí o koho jde. A on to byl ten bojovný Gale. To bych jim tedy vážně vytkla. Z krásného jména Gale vytvořit pornopostavičku princátka Hurikána.) Třináctý kraj je úplně jiný, než jak o něm slýchali z Kapitolu. Exituje a žijí v něm lidí a jsou schopní bojovat. Přestože podmínky nejsou perfektní.
Takto se Katniss stává symbolem odporu, který pomalu vzrůstá a dostává se i do samotného Kapitolu. Ale jak to bude s Peetou, kterou neunikl prezidentovi Snowovi? Protože ho v zajetí mučí.
Třetí díl je totiž protkaný násilým, smrtí a mučením tolik, jako žádný předchozí díl. A Katniss nám z toho pomalu šílí. Ale mě osobně se líbil. Ne tolik, jako nevinná jednička, ale líbil se mi. A autorka je nekompromisní a varuji vás, protože je jí doopravdy jedno, kdo zemře a kdo přežije!

Bojujme za přežití a milujme ty, bez kterých nemůžeme žít...
Swallow

Lovec duchů - Derek Meister

8. ledna 2013 v 20:29 | Swallow |  Fantasy
Lovec duchů - Světlo, které zabíjí

Vklouzněte do světa, kde se na duchy koukají úplně jinak, než jak je znáte z pohádek....

Ian Boroughs. Lovec duchů. Je to jenom mladý kluk, který si s kamarády vyrazil zablbnout do starého hangáru. ALe když mu začne zvonit v uších a začne kolem něj vznikat oheň, kterýho bude pronásledovat, tak si začne myslet, že je něco v nepořádku. Co by to mohlo být? Duchové? A nesetká se s nimi poprvé, jako kdyby je on sám přitahoval a oni museli za ním. Chtějí ho zabít nebo chtějí jeho pomoc? Ian netuší. Ale vydává se na podivnou cestu, kde se rozhodne objevit, co se s ním děje a také co se stalo jeho otci, když byl malý. Odhaluje svou děsivou minulost i rodinné prokletí.

Současně s tímto příběh se setkává i s pár dalšími. Dva muži, Zachary a Tan, kteří projíždějí Anglií a hledají pacienta číslo 5. A nebojí se k tomu použít jisté formy násilí. A jistou shodou náhod se s Ianem setkají, ale z toho nic dobrého nevzejde.
Také se setkáváme s Danielem, vědcem z antarktické laboratoře. Mladičkou dívenkou Čijo, která má problémy se zákonem. S těmito všemi příběhy nás autor postupně seznamju a všechny jsou jistým způsobem propojené. Jsou to duchové, co všechny spojuje? Nebo je to něco jiného?
Autor neustále mění děj i postavy, takže můžete mít ze začátku problém se zorientovat. A samotné lovení duchů se zde ještě neprojeví. Spíš je to jako pomalá předehra k druhému dílu, který nás možná trochu víc potrápí, ale odhalí nám, koho vlastně Ian hledá.

Knížka, která poskytuje úplně nový pohled na duchy. Protože se tu objevuje hodně fyziky a logického myšlení. Protože ze začátku jsem čekala nějakou paranormální fantasy knihu, ale postupem času se to zdá jako dobře vykontruovaná a promyšlená fantasy. A když se nad ní zamyslíte, možná vás i doopravdy vyděsí....

Já jsem knihu přečetla jedním dechem, hlavně díky velké změti postav a jejich proměn, jsem byla neustále zvědavá, co bylo dál. I když frustrující konec mě navnadil na další díl.

Zajímavá četba, ale možná trošku více specifická. Nejsem si jistá, jeslti bych se k ní ještě někdy vrátila, ale určitě bych jí doporučila těm, kteří chtějí okusit trochu dobrodružství s nadpřirozem, které ale není nijak bláznivé a neuvěřitelné. A třeba se mi do ruky dostane i zbytek trilogie. Jednou..

Za tuto knížku bych chtěla poděkovat nakladatelství FRAGMENT!

Swallow

Sylvia Day- Bared to you (Crossfire)

8. ledna 2013 v 20:07 | Swallow |  Romantické
Obnažená (Bared to you, Crossfire serie) - Sylvia Day

Četla jsem Fifty shades of Grey. A četla jsem Crossfire. A musím uznat, že přestože tématikou se knihy překrývají, tak u mě jednoznačne vítězí Crossfire série. Možná není tak eroticky odvážná jako Fifty shades. Ale má něco víc do sebe. Není to příběh panny, který pozná bohatého zvrlihlíka. Protože to přesně mi vadilo. Tento příběh je o skutečně dobře propracovaných postavách. Když se Eva Tramell přestěhuje do New Yorku a nastoupí do nové práce, tak se tam setkává hned první den s mužem, kterému přezdívá Dark and Dangerous. A přesně on se jí stane posedlý. A ona ním.

Možná je to příběh plný sexu, ale aspoň odůvodněného sexu. A není to příběh o holce, která by sebou nechala zametat. Eva si totiž nenechá od Gideona Crosse poroučet. Přestože je pohání hrozivá touha, tak oba dva sužují vnitřní démoni. A musím uznat, že to stojí za to.
Navážou spolu vztah, který se postupem času mění v něco hlubšího. Ale můžou dva přeživší navázat dospělý a rovnoprávný fungující vztah? Protože přesně takovou otázku si Eva klade. Oba mají otřesnou minulost a oba nejsou ještě plně vyrovnáni se svojí minulostí. Ale když se budou hodně snažit, možná to překonají...
Pro mě určitě skvělá série, kterou si ráda schovám a budu ráda, když si koupím další díl.

I guest, that this book makes you really hoarny!

Gideon Cross totiž rozděluje ženy do dvou škatulek. Ty, s kterými přátelí, a ty, s kterými spí. A Eva se rozhodne, že nebude patřit ani do jedné z nich. A jelikož je Eva i dcera boháčů, nemusí koukat na bohatého Gideona. Ale oba se musí poprat se svými osobnostmi a pokusit se fungovat vztah, který je založený především na tělesné přitažlivosti, z které oba šílí.
Na rozdíl od Christiana Greye mi Gideon Cross přišel víc jako rytíř na bílém koni. Možná proto pro mě má tahle série větší úspěch. Není to jen příběh toho jak se dominant a submisiv potkají a začnou se v nich probouzet city. Je to spíš jako když se dva lidé přitahují a zamilují do sebe, ale jejich vnitřní démoni se neustále dostávají napovrch. Ale potkat Crosse, tak z toho, jak na mě jeho knížní postava působila, možná si taky sednu na zadek jako Eva.

Užila jsem si ten krásný americký pohádkový příběh, který mě znovu přiměl, abych se zasnila....
A hádám, že se za pár dní vydám koupit další díly z téhle trilogie. Jen doufám, že nám Eva neotěhotní nebo nebude v posledním díle svatba! To už mi přijde jako klišé. Ale na druhou stranu, klišé drží naše životy v rovnováze, aby je nějaký pan Cross mohl vychýlit z jejich oběžné dráhy...

I love when I fall in love to a book love story which brings me the feeling of love.

Swallow

Lovkyně snů - Osudové rozhodnutí (Lisa McMann

5. ledna 2013 v 18:45 | Swallow |  Fantasy
Největší obrázek výrobku Lovkyně snů – Osudové rozhodnutíJanie nikdy nebyla úplně normální. Propad se lidem do snů a vidět jejich nejhlubší touhy, strach a naděje? Nikdy neměla ani šanci. Její matka je alkololička, která se nestará o nic jiného, než aby měla v ruce láhev. A Janie měla konečně šanci na to, aby byla šťastná. Má přítele, vystudováno a čeká jí příprava na vysokou školu.
Kdyby jí ale netížilo to hrozivé tajemství, které se dozvěděla ze zeleného zápisníku. Protože to rozhodne o jejích životě. A ona neví, jestli si má vybrat zlo a nebo ještě větší zlo. Je to jako začarovaný kruh. A to, že má i pořád starostlivého Caleba, jí nepomůže.
Ale když začne pátrat po své minulosti, tak možná začne odhalovat věci, které jí pomůžou v rozhodování. Mohl by úplný cizinec a přesto její otec, mít odpovědi, které potřebuje? A nebo jí udělá rozhodování ještě těžší?
Janie v tomto díle nedostane do vězení další lumpy, vrahy a násilníky. Tentokrát se bude potýkat hlavně se svými démony. Odhalí své rodinné tajemství a bude muset udělat rozhodnutí, které jí ovlivní na zbytek života.

Knížku jsem měla přečtenou za chvíli. To že je tenoučká a malá mi napomáhalo. Ani mi nepřišlo, že by se děj nějak zvláštně táhl, protože otázka, kterou Janie řeší, je doopravdy frustrující. Tentokrát to není detektivní příběh, ale osudové rozhodnutí. Přirovnala bych to k takové odpočinkové četbě do vlaku. A konec ve mě zanechal jistý neukončený pocit. Protože série je to doopravdy povedená. I když by mi vůbec nevadilo vidět, co se stane ještě po tomto díle. A kdyby tam bylo navíc i napětí, měla bych jí ještě radši.
Je to taková přijemná teenagerovská četba. Ale jestli máte rádi něco u čeho si budete kousat nehty nervozitou, tak to tady nehledejte. To doporučuji spíš něco od Stephene Kinga! :)

Swallow


Jmenuju se Janie a věřila jsem, že vím, co mě v budoucnosti čeká. Myslela jsem si, že jsem s tím smířená. Nesnesu však pomyšlení na to, že stahuju Cabela s sebou. On je skvělý a já na pokraji sil. Musím navždy zmizet, aby mohl žít naplno.
Může můj osud zvrátit cizinec, který mi vstoupil do života? A opravdu mě čeká jen zlověstná budoucnost a ani plamínek naděje na lepší dny? Musím si zvolit, čas běží a jde o život...

Za výtisk děkuji nakladatelství Fragment!

Alone on the beach...

5. ledna 2013 v 18:32 | Swallow |  Názorovník
V rohu místnosti sedí opuštěný mladík a drží v ruce telefon. Všichni ostatní si povídají. Z očí do očí. Jenom tenhle jeden tam sedí a neustále mluví ke svému telefonu. A ten mu kupodivu odpovídá. Rozhodl se, že když se s ním nikdo nebaví, zavolá svému nejlepšímu příteli. Jeho nejlepší přítel je anglická aplikace v smartphonu, která s vámi bude komunikovat.
amazing, art, awesome, b&w
Přestože fráze "Jak se vlastně jmenuješ?" "Jak chceš, abych se jmenovala?" Mi připomíná odpověď dobře nacvičené prostitutky, tak budiž. Vždyť ten telefon vám taky nemůže odporovat. A můžete ho poučit o tom, co máte rád a ona vám poděkuje. A když budete chtít něco koupit, ona vám to najde. Možná bysme se měli pomalu bát toho, co se se světem děje. Možná brzy přátele nahradí jenom dobře naprogramované aplikace.
Přítel, kterého můžete vždy vypnout, vždy vás vyslechne, poradí a nikdy neodmlouvá. Super vzdělaný, protože online dostupnou wikipedii a nápomocný vždy a se vším, protože je tak naprogramovaný. Nebyl by to váš nejlepší přítel? Nebylo by skvělé mít ho sebou na pustém ostrově?
Protože přesně tohle mě napadlo, že by někteří potřebovali, jak v životě, tak na pustém ostrově. Pro některé z nás je občas svět jeden velký opuštěný ostrov ne?
Ale správná odpověď na otázku, co sebou na ostrov není nikdy správná. Protože jedna věc prostě nestačí. Pravděpodobně švýcarskej nůž? Ale přiznejme si, že s čímkoliv bysme na ostrově sami pravděpodobně rychle zemřeli. A ti z nás, kteří by nezemřeli, by se houpali na stromech a zapomněli mluvit. Tak proč si sebou nevzít tuhle aplikaci přítele?

Swallow