Prequel

16. listopadu 2012 v 11:34 | Swallow |  Myšlenkář
Musím něco psát. Protože procvičovat si psaní je základ. Takže když milion let přemítám o tom, co bych chtěla napsat jak bych to chtěla napsat, je mnohem horší, než kdybych si prostě sedla a spustila svůj slovní průjem.
Ale na druhou stranu jsem si nedávno něco uvědomila. Ne všechna naše rozhodnutí jsou dobrá, když si myslíme, že jsou dobrá.
Bavilo mě psaní, bavila mě má fantazie. Miluji knížky. Proto jsem se rozhodla, že nějakým záhadným způsobem bych se měla stát žurnalistikou. A zcela a oddaně jsem tomu věřila více jak dva roky. Po maturitě jsem se rozhodla, že se tak stane. A já jsem se na tu školu nedostala. Kupodivu, jak mému tak ostatních, jsem se nehroutila, ani jsem nebyla nikterak v háji. Což už mi mohlo napovědět. Ale zatvrzelost je tvrdohlavá svině. Tak jsem se rozhodla odjet přes půl republiky někam, kam jsem se snad i těšila. A chtěla jsem dělat žurnalistiku.
Ta škola mi toho nabídla mnoho. Mým problémem ale bylo, že já jsem pro to nebyla ta pravá. Nebavila mě nádeničina, který souvistí s tím, že každý článek má stejnou strukturu a na to, abyste ho napsali potřebujete fakta. Protože práce je to skvělá, neustále se mění a neustále vám přináší nové věci. Ale pro mě to není. Trvalo mi jenom půl roku, než mi došlo, že v novinách pracovat taky nechci. Neby bych možná chtěla, ale zaručeně nechci dělat politiku a podobné věci.
Protože když jsem se rozhodovala podruhé co chci, tak osud rozhodl za mě. Nebo mi alespoň napověděl. A já jsem teď někde, kde se doopravdy cítím, že tam patřím. Potkávám lidi, kteří mají stejné zájmy, učí mě profesoři, kteří mi doopravdy mohou pomoci se rozvíjet. Protože přestože se to ostatním může zdát jako hloupost, tak já jsem se rozhodla, že to co je mým koníčkem, bude i tím, čím se chci živit.
Nevadilo by mi neustále jen číst knihy, psát a číst a psát. Takže když jste někde, kde se necítite a cítite, takové nenápadné pnutí, které vás táhne pryč, tak tam pravděpodobně nepatříte. A já jsem nakonec ráda, že jsem počkala a urovnala si své sny. Protože sny se mi neměnili, jenom jsem změnila cestu, jak se k nim dostat ze špatné na správnou.
Protože teď už žiji ve světě, ve kterém chci i zůstat.
A přestože jsem si dříve myslela, že buď píši dobře nebo špatně, tak teď jsem zjistila, že můžu psát dobře, ale když budu pracovat a trénovat, tak můžu být i lepší.
Tímto začíná mé pracné a tvrdé naléhání na samu sebe, abych alespoň každý den napsala minimální slovní průjem. A za pár dní třeba napíšu i něco lepšího, až se mi z toho konečně vyklube diamant. Protože i ten se musí obrousit, aby byl dokonalý, správně? Takže ho jdu hledat, až později začnu s broušením.

Swallow
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Storycollector Storycollector | Web | 30. listopadu 2012 v 20:15 | Reagovat

Oxidace! *Rozhlíží se* Máš to tu pěkné, ale přijde mi zvláštní mít text v takovém nudlovitém sloupečku. Obrázek by vypadal dobře i v záhlaví nebo zkrouhnutý. S tou školou ti rozumím. Mě to taky napoprvé nevyšlo, ale větřím, že na el ej to bude jiná kávička. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama