Alone with my writing

28. listopadu 2012 v 17:50 | Swallow |  Názorovník
Právě dnes jsem si řekla, že dokočím svojí povídku. Nebo alespoň jednu z těch mnoha. Protože už mě tlačí termín. Ale právě proto, jsem se rozhodla, že si rozehřeju svůj mozek a připomenu si některá důležitá cvičení.
Takže tady máte některé úryvky z toho, co jsem trénovala. A třeba až to všechno dopíšu, tak budu mít spisovatelsky otevřenou mysl více.

Rozmluva těla a mysli :
"Kam letíš?"
"Letím jako o závod!"
"To ty neumíš!"
"Co myslíš? Mám rychlost světla!"
"Pochybuju, my jsme jenom dvě a jsme rády, že se nepřerazíme i na rovině, když jdeme pomalu..."
"Mlčte. Utíkejte. Potřebuji přemýšlet."
"A vidíš tu kulhavou strnu? To jsi ty!"
"slyšeli jste někdy o vítezství těla nad duchem?"
"Ne, uvědom si, že už minutu stojíme a tobě to pořád nedošlo."
"CHtěl bych běhat, aspoň chvíli."
"Smůla, už jdeme domů. Stejně skoro nedýcháš."

Stroj času:

Bylo to úplně obyčejné okno ve starém domě. To okno bylo v pokoji, který nikdo nikdy neobýval. Kolem okna byl závěs, který poodhaloval výhled. Přímo pod domem byl útes. Z toho okna každý, kdo přišel, vyskočil. Byl to stroj času.
Při pohledu sblízka jste si všimli, že rám okna není obyčejné dřevo, ale kůra stromu. A sklo se vlnilo a lesklo jako vodní hladina. Časem jste museli vstoupit přímo do toho okna, abyste se mohli vrátit v čase. Ale jenom když jste měli štěstí. Jinak jste prostě narazili do skla a nebo vypadnuli z okna...

Jeden z měsíců v roce:
Bláto mi křupalo pod nohama, ale bylo to příjemnější než kdyby se lepilo. Celá zem byla promrzlá a tuhá jako kráter. Na trávě byly zbytky sněhu. Kdekoliv předtím byla voda, teď už bylo životu nebezpečné skluziště. Stromy už byli dávno bez listí. Z nebe se snášeli malé zmrzlé krystalky ledu. Pomalu začínalo i sněžit. Kdyby člověk vyjel z města, tak potká závěje sněhu. Ale jestli přestane mrznout, tak z toho bude zase jenom ta hnusná břečka.
Vzduch štípal a páli v krku stejně jako panák slivovice, který jediný vás možná dokázal zahřát. Lidé ve městě zešíleli. Tvářili se jako rozzuření lovci na lovu. Hledali něco, co by mohli za pár dní rituálně obětovat.


Trojcípost:
Chtěl se stát myslivcem.
Ale bál se chodit sám do lesa.
Byl to skřítek.

Tohle je jenom zlomek toho, co jsem vytvořila.
Ale teď už bych se měla SAMA vrhnout na ten úžasný nápad na povídku, který jsem ještě nedostala. Ale ani Řím nepostavili za den...

Swallow

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 chs-animal-love chs-animal-love | E-mail | Web | 28. listopadu 2012 v 17:57 | Reagovat

Rozehřeješ mozek :-D Skvěle řečeno :D

2 Em Age Em Age | E-mail | Web | 28. listopadu 2012 v 18:23 | Reagovat

Souhlasím, jak tam všichni umírali, já jsem začínala být vážně naštvaná. A pak se ukázalo, že to byla vize... tak to byla fakt podpáskovka, ale pozitivní. :D

3 Em Age Em Age | E-mail | Web | 1. prosince 2012 v 15:42 | Reagovat

BTW, líbí se mi ten dialog. :)

4 fashionismylivenlove fashionismylivenlove | Web | 2. prosince 2012 v 9:47 | Reagovat

Moc pěkné :3 A pěkně udělané pozadí blogu :)

5 Grassy Grassy | E-mail | 3. prosince 2012 v 21:58 | Reagovat

Nice songs ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama