Listopad 2012

Alone with my writing

28. listopadu 2012 v 17:50 | Swallow |  Názorovník
Právě dnes jsem si řekla, že dokočím svojí povídku. Nebo alespoň jednu z těch mnoha. Protože už mě tlačí termín. Ale právě proto, jsem se rozhodla, že si rozehřeju svůj mozek a připomenu si některá důležitá cvičení.
Takže tady máte některé úryvky z toho, co jsem trénovala. A třeba až to všechno dopíšu, tak budu mít spisovatelsky otevřenou mysl více.

Rozmluva těla a mysli :
"Kam letíš?"
"Letím jako o závod!"
"To ty neumíš!"
"Co myslíš? Mám rychlost světla!"
"Pochybuju, my jsme jenom dvě a jsme rády, že se nepřerazíme i na rovině, když jdeme pomalu..."
"Mlčte. Utíkejte. Potřebuji přemýšlet."
"A vidíš tu kulhavou strnu? To jsi ty!"
"slyšeli jste někdy o vítezství těla nad duchem?"
"Ne, uvědom si, že už minutu stojíme a tobě to pořád nedošlo."
"CHtěl bych běhat, aspoň chvíli."
"Smůla, už jdeme domů. Stejně skoro nedýcháš."

Stroj času:

Bylo to úplně obyčejné okno ve starém domě. To okno bylo v pokoji, který nikdo nikdy neobýval. Kolem okna byl závěs, který poodhaloval výhled. Přímo pod domem byl útes. Z toho okna každý, kdo přišel, vyskočil. Byl to stroj času.
Při pohledu sblízka jste si všimli, že rám okna není obyčejné dřevo, ale kůra stromu. A sklo se vlnilo a lesklo jako vodní hladina. Časem jste museli vstoupit přímo do toho okna, abyste se mohli vrátit v čase. Ale jenom když jste měli štěstí. Jinak jste prostě narazili do skla a nebo vypadnuli z okna...

Jeden z měsíců v roce:
Bláto mi křupalo pod nohama, ale bylo to příjemnější než kdyby se lepilo. Celá zem byla promrzlá a tuhá jako kráter. Na trávě byly zbytky sněhu. Kdekoliv předtím byla voda, teď už bylo životu nebezpečné skluziště. Stromy už byli dávno bez listí. Z nebe se snášeli malé zmrzlé krystalky ledu. Pomalu začínalo i sněžit. Kdyby člověk vyjel z města, tak potká závěje sněhu. Ale jestli přestane mrznout, tak z toho bude zase jenom ta hnusná břečka.
Vzduch štípal a páli v krku stejně jako panák slivovice, který jediný vás možná dokázal zahřát. Lidé ve městě zešíleli. Tvářili se jako rozzuření lovci na lovu. Hledali něco, co by mohli za pár dní rituálně obětovat.


Trojcípost:
Chtěl se stát myslivcem.
Ale bál se chodit sám do lesa.
Byl to skřítek.

Tohle je jenom zlomek toho, co jsem vytvořila.
Ale teď už bych se měla SAMA vrhnout na ten úžasný nápad na povídku, který jsem ještě nedostala. Ale ani Řím nepostavili za den...

Swallow


Nevíme co chceme, ale chceme to hned!

25. listopadu 2012 v 22:01 | Swallow |  Myšlenkář
To, co potřebuju... Právě teď...
Hm, nechte mě popřemýšlet.
Potřebovala bych něco, co bych nazvala - mír v duši. Ale pochybuju, že se k tomu zvládnu propracovat dřív než mi bouchne hlava. Protože to, že je venku ještě tohle mlhovité mrouskovité nijaké počasí mi moc nepomáhá.
Dnes jsem pronesla větu "Všechno mě štve, moc se netlem, ty taky!" Tímto bych vysvětlila své dosavadní rozpoložení.
Docela mě ubíjejí hádky, ale zjistila jsem, že nejsem ten konfliktní typ, co se rád hádá. Já radši dělám mrtvého brouka a dělám, že celá hádka neexistuje. Protože až se to uklidní, možná to ani hádka nebude. Ale zatím mám náladu, že bych do něčeho praštila.
A spou s tím se mi hromadí povinnosti. Možná bych potřebala pravou várku inspirace. To je to co potřebuju. Protože jsem se dostala do jistého stádia krize, kdy mi žádný příběh nepřijde jako příběh. I když bych měla pár skvělých nápadů, tak nějak nemůžu vymyslet dobrou zápletku nebo cokoliv, přijdu si trošku vyprahlá. ALe na druhou stranu, nikdo učený z nebe nespadl. Proto se asi budu muset snažit a trošku se rozepsat. K tomu by mi mělo složit tohle.
Právě jsem dokončila recenzování knížek, měli by přijít další, další už mi i leží na stole. Začínám se jich trošku bát. Aspoň mám ale co rozdávat k Vánocům. Cha!
Nedávno se mě někdo zeptal, co já můžu se svojí školou dělat. No nevím. A oni to očividně taky nevědí. PRotože to je téměř cokoliv, co se spojuje s mým oborem. Což ale nikdo nechápe. Já bych to dřív taky nechápala. Ale když někdo chce pracovat s knížkami, tak to není zase tak nereálné? Už jsem se smířila s tím, že ze mě asi nebude druhý Viewegh a asi bych to ani nechtěla. Ale když se člověk doopravdy nebojí a jde za svými sny, tak to má cenu ne?
Protože dřív jsem si myslela,že tohle psaní, to co dělám pro sebe, je k ničemu. Ale není. Můžu tvořit nové životy a nové příběhy. Stejně jako někdo jiný můžu fotit, malovat a dělat cokoliv si zamane.
Jako když kamarádka řekla, že určitě pojede do Afriky léčit zvířata. Proč ne? Kdokoliv doopravdy chce a není moc pohodlnej, aby se ktomu dostal, tak může cokoliv.
My můžeme cokoliv.
Proto doporučím sobě jako dávku toho, co potřebuju : inspiraci, odhodlání a jednu dlouhou procházku.
Díky!

Jedna z mnoha, Swallow

7 dní hříchu - Josef Urban

25. listopadu 2012 v 21:08 | Swallow |  Historické
Za výtisk bych chtěla poděkovat nakladatelství FRAGMENT.
Největší obrázek výrobku 7 dní hříchů


Vždycky mě fascinovala tohle téma. Přišlo mi možná až přespříliš kruté. Možná jsem si nikdy nepřiznala, že by se to tak mohlo stát. Člověka navíc vždy upoutá, když vidí, že se to sepsalo na motivy skutečné události.
Tato knížka je z pera stejného autora, která napsal Habermannův mlýn. Musím uznat, že jsem nečekala tak silné dojmy, které ze mě z toho filmu zůstaly. Když se dívám, jaká zvěrstva se děla, tak se mi tomu nechce věřit. A něčím podobným se zabývá i tento příběh.
Za války tu byli němci výtáni a židé utíkali, schovávali se a byli odváženi do koncentračních táborů. A situace po válce byla děsivé opačná. Němci byli vyhnáni, vražděni a Čeští občané je nemohli ani vidět.
Toto je příběh čecha, který si vezme Němku. A žijí spolu na hranicích. Za války ho nechají žít. Ale ona na konci války utíká. Další příběh, který nás možná zasáhne tolik, právě proto, že je tak lidský a skutečný. Dotkne se každého z nás a řekne "Tohle se doopravdy mohlo stát a třeba i stalo..."
Poválečné pohraničí po konci války.
Příběh začíná svatbou lesníka Jana Olšana a němky Agnes. Přestože s tímto sňatkem rodiny nesouhlasili, tak se uskutečnil. Příběh nás přestavuje manželskou dvojici, která právě zažívá krizi.
Knížka je navíc psána zvláštním sekaným stylem, kdy se neustále přesouvá hledisko vypravěče a my situaci pozorujeme z různých úhlů. Nejsem si jistá, jestli tento styl byl pro mě tím pravým. Ale příběh sám o sobě mě vtáhl do sebe a na tónu vyprávění mi proto tolik nesešlo.
Když se Agnes dá na útěk, po tajemné události, kdy se stane nešťastným svědkem jisté události, se dává na útěk. Její manžel jí sleduje a nastává 7 denní pronásledování, které přináší pouze jedinou otázku.
Co se stane osmý den?
Manžel Jan na cestě potkává i bratra Agnes, Jurgena, ten ve válce dezertoval. Občas nás autor i zavádí do minulosti a odhaluje nám tak jisté vztahy, které panují mezi hlavními hrdinami.
Nejsem si jistá, jestli lepší prožitek bude z filmu nebo z knihy.

Ale jsem si jistá, že toto je téma, které si s chutí přečtete, jestli vás to zajímá. Mě to pokaždé donutí se zamyslet, jak bych se v podobné situaci chovala já. Sudetské drama, které si můžete vychutnat s jinými postavami a v jiné podobě. Můžete zde vydět, jak se promění náladu a jak se z obyvatelů jednoho kraje můžou stát psanci a nepřátelé.
Jak je psáno všude na plakátech, tak tento příběh obsahuju hodně nepřátelství, nenávisti a zrady, ale na druhou stranu nám odhaluje i přátelstvi a lásku.
Mimochodem, jak byste se zachovali vy? Jan Olšan na začátku války přijme německé občanství, ale nestává se tak zrádcem svého národa? Tohle téma je tak kontroverzní, že je neustále zajímavé.

Swallow

Ukázka:
"Okamžik vzájemného porozumění může porazit všechny armády světa, i ty nejlépe vyzbrojené. Jít za světlem znamená nebát se temnoty, být schopen, byť třeba ve složité situaci, dojít až na konec příběhu. O jeho rozuzlení se ale musí postarat každý sám, stejně jako Agnes s Janem. Jsem totiž přesvědčen, že každý jde tam, kam věří, že by měl dojít. Pokud věří, že tam dojde, určitě se to stane."


Věk magie - Bájná pečeť -Bernd Perplies

25. listopadu 2012 v 20:47 | Swallow |  Fantasy
Největší obrázek výrobku Věk magie – Bájná pečeť
Za tento výtisk bych chtěla poděkovat nakladatelství FRAGMENT.

K téhle knížce jsem se obrátila hlavně proto, že už mě odmalička zajímalo jistá legenda. Vsadím se, že vás už také zaujala. A že jste o ní hodně slyšeli. Mě už odmalinka fascinovala a chtěla bych doopravdy vědět, jak to bylo. Začínalo to kreslenou pohádkou Antlantida, pokračovalo to dalšími mýty a legendy o tom, co to Antlantida byla a co se s ní stalo. nebo jestli vůbec existovala.

Tato knížka vám dává její vlastní vysvětlení. Na Antlantidě se skrývala bájná pečeť. Pečeť, která neměla být nikdy prolomena. Myslím, že vám můžu prozradit, že hned na začátku knihy je prolomena jistým čarodějem. A tam začíná naše dobrodružství.
Jedině dobře, že tato knížka je trilogií. Protože ty se stávají těmi nervy trhajícími pokračováními, které nás tak poutají.

Všechno začíná tím, že lord Dunholm je zavražděn, zatímco je prolomena bájná pečet na dně oceánu, zatímco ostatní lidé jsou v ponorce a pozorují a trosky atlantidy.
Po tomto činu se dává dohromady trošku roztodivná skupinka, která se snaží této vraždě přijít na kloub. Ale hlavně bojují se svými vlastními démony.
Je to nový pohled na svět magie, kde můžete potkat nové magické bytosti a vtáhne vás to do světa, kde jsou další roztodivné příšery.
Celý příběh se odehraje pouze během čtyř dní, ale čeká nás další díl...
Bájná pečeť nám ukazuje další krásně vybarvený popis toho, jak to mohlo vypadat v Londýně v 19. století. Tyhle příběhy já mám totiž doopravdy ráda. Gentlemany, kteří jsou slušní k dámám. Jisté morální hodnoty a celou společnost, která se pohybuje v této době. Ale navíc je to celé opepřené o to magično a o celou záhadu, jak to vlastně se světem magie bude.
Jonathan, novinář, který se tomu všemu snaží přijít na kloub je provázen ještě jednou velmi vtipnou postavou. Jupiter Holmes. Jelikož jsem obdivovatelkou skutečného Sherlocka Holmese, tak jsem ráda, že jsem se mohla pobavit i nad touto podivnou napodobeninou. Zbytek postav musíte poznat až po přečtení.

Swallow

Anotace z Fragmentu:
Svět se mění. V troskách bájné Atlantidy, hluboko pod hladinou moře, rozlomila skupina kouzelníků prastarou pečeť, aby vyhlásila počátek nového věku magie. Dochází ke znepokojivým změnám, které mohou mít za následek ničivý chaos. Podaří se mladému reportérovi Jonathanovi odhalit tajemství starého Londýna, za jehož zdmi se ukrývají bájné bytosti, duchové a lidé s nadpřirozenými schopnostmi? Jak s tím souvisí smrt jednoho z největších kouzelníků? A je ještě vůbec šance na zvrácení osudu a záchranu světa tak, jak ho známe?



Anna Karenina - L. N. Tolstoj

25. listopadu 2012 v 20:31 | Swallow |  Klasika
Za knížku bych chtěla poděkovat nakladatelství FRAGMENT.
Největší obrázek výrobku L. N. Tolstoj – Anna Karenina

"Kolik srdcí, tolik druhů lásky." - Tolstoj

Vybrala jsem si knížku, kterou převyprávěl Václav Dušek. Nejenom že právě teď nemám tolik času číst originál, ale ve skutečnosti mě to od toho vždy odrazovala. Jsem si jistá, že originál je lepší, ale tímto způsobem jsem mohla za přiměřený čas nasát atmosféru i pochytit ceý příběh.
To, co se mi doopravdli líbilo, že hned poté, co jsem začela číst tento román, tak mi to připomělo mou oblíbenou autorku Jane Austen. Doba, způsoby i názory jsou stejné.
Navíc se do kin blíží nové zfilmování Anny Kareniny, takže jsem to musela přečíst, jestli jsem chtěla vidět ten film. Protože vidět film a poté číst knížku podle mě nemá cenu a přijdete o jistý zážitek.
Všichni snad vědí jak tento román končí. Na vlakovém nástupišti. Věděla jsem, že je to konec. Ale přesto se překvapilo, že jsem celou knížku hltala s takovým nadšením, že jsem prostě musela zjisti, proč se to stane.
Jediná věc, která mě mátla, tak byla skutečná jména a přezdívky hlavních hrdinu. Možná proto mě ruští autoři tolik nepřitahují. Ale dokázala jsem se po chvíli zorientovat.

Překrásná a vzdělaná Anna přijede, aby pomohla svému bratrovi z nesnází. Je to mladá a krásná žena, která má manžela a syna. Přesto se setkává s mužem, s kterým poprvé poznává lásku. Vronskij. Zamilují se do sebe a snaží se jejich vztah držet pod pokličkou. Ale všem je jasné, že to prostě nejde.
Při čtení téhle knížky mě napadlo, že Annin život by byl jednoduší, kdyby prostě Vronského poslala pryč a žila dál svůj život. Ale potom mi došlo, že by byl nesnesitelný. Protože s láskou a přitažlivostí to prostě není jednoduché. Anna se rozhodne obětovat celý svůj dosavadní život kvůli tomuto muži. Ale to, co dostane jí neuspokojuje tak jak čekala.
Přestože konec byl celou dobu zřejmý, tak mě lehce šokoval. Prostě jsem čekala, že se konec změní. Ani nevím proč.
Ale je to realisticky psaný román, který řeší i druhý a tentokrát optimistický milostný příběh. Levona a Kitty.

Takže jestli nemáte tolik času abyste se pustili do originálu, tak vám doporučuji trošku toho šizení a pustte se do tohoto románu, který vám nabídne také příběh, který vás okouzlí.
A teď si konečně mohu dojít do kina.
Přestože se mi příběh zdál občas malinko zapeklitý, tak jsem ráda, že jsem si ho přečetla, protože konečně znám jeden z těch známých a epických milostných příběhů. Protože tento příběh se prostě musí řadit mezi milostné nešťastné dvojice jako je třeba Romeo a Julie.
Při čtení knížky jsem si nikdy nebyla jistá, jak by se Anna měla zachovat. Rozpor mezi tím, jestli by měla následovat svou lásku nebo být nešťastnou vzornou manželkou. Nejsem si jistá, jestli existuje správná odpověd na to, jak by to měla skončit a jaký by měl být správný příběh. Vím jenom, že tohle byl úžasný příběh.

V lásce se nemůžeme ptát proč...

Swallow



Tattoo Fairy and butterflies :))

18. listopadu 2012 v 16:57 | Swallow |  Názorovník
Zajímalo by mě, jaký má každý názor na tetování. Mě například se tohle tetování moc líbí. Vždycky jsem zbožnovala pohádky. A motýlci jsou tak ohrané téma, že už je to znovu originální. Protože na tomto tetování se mi líbí, že přestože to nidko jiný než já nebude chápat stejně.
Já bych chápala tuto vílu jako ochraného ducha. Někoho, kdo má křídla, může mě chránit a bude provázet všechny mé kroky. A motýlci jsou symbol takové té krásy a nespoutanosti, která vzejde z kukly. Protože za začátku to bylo něco ošklivého, ale poté se z toho vyklubal motýl. Někdo, kdo může být volný a nechá se unášet na své fantazii.
Ale znovu k té víle, nymfě nebo čemukoliv podobného. Protože ona tu svobodu a krásu vypouští. A mohla by střežit celý můj život.
Jak by se to dalo vysvětlit jinak? Ooo ano, jako hloupá vílá s motýlky, jako tetování, které někoho odsune do sorty těch potetovaných. Ale podle mě by tetování mělo vyjádřit něco o nás samých.
A měli bysme to dělat beztoho, abychom si museli pokládat otázku, jestli se nám to bude líbit i za dvacet let. Protože za dvacet let se podívám na svojí nohu a řeknu si "Ach bývala jsem to ale bláhové dítě". A vzpomenu si i na to, že jsem věřila, že fantazie je moje nejsilnější zbraň a že bych se někým takovým chtěla stát. Jestli se mi to za dvacet let nebude líbit, to už si s tím věda poradí. Ale teď věřím, že by to vykouzlilo část mě.
Navíc se mi umístění na kotníku líbí. Je to takové elegantní. A navíc když si vezmu obyčejné kecky, komu z vás z toho budou létat motýlci?
Možná mě za to doma právě teď chtějí zabít. Ale já to nevidím tak, že bych si nechala amputovat nohu nebo že by
amputace byla nutná. Vidím to tak, že jsem udělala něco, co mi přijde krásné. A až se mi to nebude líbit, tak začnu přemýšlet co dál.
Ale jsem toho názoru, že chyby se mají dělat. Hlavně o Vánocích :)) Protože když se budeme snažit nedělat chyby a žít správně, možná zjistíme, že nežijeme vůbec.
A já chci žít svůj život naplno. A krásně...
Nechci se každé ráno budit a říkat si, co bych ráda udělala. CHci vstát a říct si, že to udělám.
Protože vím, čím bych se chtěla stát. A vím, že to není někdo, kdo neuznává symbol, který mu dává pocit svobody. Křídla nám totiž dávají pocit, že musíme uniknout někam do bezpečí, ale moje víla už ví, co má dělat. A třeba, když budu hodná, tak mi to ukáže :))
Jen škoda toho, že ostatní to nechápou....

Jak vidíte tetování vy? Na tohle bych vážně chtěla znát názor. Právě teď jsem totiž pod nátlakem, že to, co jsem provedla je hloupost a že jsem to nikdy dělat neměla. Ale já si zatím pořád myslím, že je to krásné. A že když se mi to líbit nebude, vyřeším to potom. Ale co, komu budu v šedesáti chtít ukazovat nožku? :)

Swallow with paine


Rozbřesk Breaking dawn

16. listopadu 2012 v 12:00 | Swallow |  Názorovník
Twilight saga : Breaking dawn part 2

Some kind of magic is there, because I can still feel it


Musím se přiznat, že i já jsem patřila k těm, kteří na to prostě museli jít. Jsem z té generace, která stárla stejně jako Harry Potter a také z těch, kteří na základní škole objevili Stmívání. Pořád si pamatuju ten den, kdy mi to kamarádka půjčila na přečtení a já jsem si k tomu večer zvědavě sedla. A přestala jsem číst až někdy k ránu, kdy jsem měla slzy na krajíčku, ale byla jsem naprosto uchvácená tím příběhem. Ani tenkrát jsem nevěděla, že se z toho stane takový femoném. Možná bych byla radši, kdyby se tahle série stala jen kouzelným místem v mojí poličce. Ale příběh je to kouzelný, proto se z toho stal takový femoném. Který to kouzlo zničil, ale když pečlivě hledáte, najdete ho.


Proto musím občas s některými recenzenty, kteří tento příběh ve filmovém podání ničí a haní souhlasit. Ale na druhou stranu bych jim to nejraději omlátila o hlavu. Protože jak můžou ničit něco, čemu nerozumí? Protože tyhle filmy nebyli natočeny pro ty, jenž to nečetli. Ale pro čtenářky, které potěší, když si ten příběh budou moci užít i na filmovém plátně, budou moci postavám přisoudit pevné podoby a užít si trochu textu přeneseného na plátno. Alespoň pro mě to tak je. Kdo s touhle sérii nerostl, tak nepochopí...
A pakliže se tento poslední film řadí k nejlepším, tak s nimi možná souhlasím. Protože efektivně to byl dokonalý film. A musím říct, že každý pocitvá čtenářka se dostala uprostřed toho filmu do šoku. Což se mi doopravdy líbilo. Film dokázal zvyklat mé přesvědčení, jestli jsem knihu doopravdy četla. A potom mi došlo, že ano. Ten moment nás šokoval všechny co?
Ale zamilovaný příběh rodiny, který má konečně klid a štěstí, poklidná upíří rodinka. A potom přijdou komplikace. Možná
to byl konec nekonec, ale pro mě to byl konec. Přesně takový, který mi neublíží a nebude mi vadit. Protože já jsem si ten film užila. A podívala bych se na něj klidně znovu.
Protože bez výčitek můžu říci, že stejně jako si jednou přečtu všechny knížky znovu, tak si klidně o deštivé noci u vína udělám maraton této dokonalé lásky. Protože přestože si nemyslím, že filmový Edward by patřil nad mou postel, jen to ne. Tak ta představy toho příběhu, té lásky a toho kouzla tam pro mě zůstává.
Takže jakkoliv hanlivé recenze se objeví, tak si myslím, že to ani není třeba. Protože je to poslední díl ságy. A možná s někerými věcmi nesouhlasím, ale stejně tak jsem nesouhlasila i s knížkami. Takže pro mě to byl jeden z těch filmů, co jsem musela vidět. A neoodešla jsem zklamaná. Odešla jsem spokojená...
Bella už konečně není ta hloupá středoškolačka, která všude zakopává. A Edward už je konečně spokojený. A jejich dceruška je naprosto kouzelná. Potkat jí někde venku, tak jí asi ukradnu. Ale tenhle film se mi prostě líbil. Mám pocit, jako kdyby s knižní předlouhou souznil o trochu víc, než předchozí díly. Možná ne doslova, ale vystihl ten pocit...

Tak až si udělám maraton twilight ságy, tak to možná uvidím trošku lépe. Ale zatím to dělat nebudu. Mohla bych se potom dostat do deprese... :))
(PS: Jacob si stejně to tričko sundá! A soundtrak znovu stojí za to! ) :))

Swallow


Sergej Lukjaněnko - Nová hlídka

16. listopadu 2012 v 11:37 | Swallow |  Fantasy
"Recenza sepsaná pro blog Martinus.cz" :))

Proroctví, které otřese světem Jiných

Další volné pokračování od ruského spisovatele fantastické literatury Sergeje Lukjaněnkova. Už předtím jste se mohli seznámit se světem Jiných v dílech Noční hlídka a Denní hlídka. Přestože jsem žádnou z těchto knížek nečetla, tak jsem byla schopná pochopit okamžitě celý tento spletitý svět magie.
Svět Jiných je rozdělený na Světlé a Temné. Denní hlídka hlídá Světlé a Noční hlídka hlídá Temné. Proto se zde můžete potkat s upíry, vědmami i Nejvyššími mágy. Ale všechno je to vyprávěné z takového realistického a uvěřitelného pohledu, že jsem se nikdy nad ničím nepozastavila.
"Světlí a Temní, to není totéž co dobří a špatní, hodní a zlí," řekl Fardach. "Když už to chceme měřit lidskými měřítky... tak jsou to spíš altruisti a egoisti. Jedni, kteří chtějí dobro pro lidi kolem sebe, a druzí, kteří ho chtějí pro sebe."
Anton Goroděckij je Nejvyšší Světlý a provází nás celým příběhem. Možná právě proto se proroctví zajímá o něj. Hned na začátku příběhu Anton pozná v malém chlapci, který věští pád letadla, proroka. Proto ho vezme na stanici Temné hlídky, kde se o chlapce postarají.
Ale současně s chlapcem se objevuje Tygr, osoba, kterou vytváří šero. Tygr je odhodlaný zabít proroka dříve, než bude moci vyslovit proroctví, které když se dostane k lidem, tak už se nenávratně vyplní.
Protože pravé přichází proroctví, které rozhodne o celém čarodějném světě. A jestli se vyplní, tak už možná nebudou existovat Hlídky Světla a Tmy. Možná už nebude existovat žádná magie...
"Je to tak, poté co vyšly knížky Rowlingové, se nám začalo pracovat podstatně líp. Ten základ děti přijmou prostě tak mimochodem. Jen jsou naštvané, že nemáme Bradavice. Gesser tvrdí, že Rowlingová napsala své knížky na objednávku londýnské Hlídky, respetivě obou, a že povolení na dávkované sdělování informací Rowlingové udělovala Inkvizice. "
Když se do příběhu dostane i Antonova dcera Naděžda, absolutní kouzelnice, které je ale pouze deset let, tak možná na ní bude, jak to dopadne s celým světem Jiných. Anton proto musí o proroctví zjistit co nejvíce, aby odhalil, co Tygr, stvoření z nočních můr Williama Blake, chce.
Celý svět Jiných je v knize popsán tak, až jsem měla chuť natáhnout ruku, a sama se šera dotknout. Možná v předchozích dílech se zabývali více upíry a čaroději, ale tento díl je zaměřen hlavně na proroka a jeho rychlou smrt, která přichází s Tygrem. Jiní většinou žijí stovky let a nestárnou, ale proroci mají tu smůlu, že je většinou, než stihnou říct své první hlavní proroctví, najde Tygr a zabrání jim v tom.
"Nu což. Tři sta let je dost nejen na to, aby člověk získal kousek opatství v centru Londýn, ale i na to, aby se stal alkoholikem."

Příběh Nové hlídky plyne tak samozřejmě a s takovou lehkostí, že jsem si ani nevšimla, že už jsem na konci. Navíc jsem musela ocenit autorovi časté a ironické vtípky. Protože přestože je to příběh fantasy, plný magie a čar, tak jsem měla pocit, jako kdyby se snažil o to, aby nám přiblížil, jak se v Rusku přemýšlí a žije. Protože po přečtení jsem měla pocit, jako kdybych byla v Moskvě na návštěvě a mohla pozorovat chování lidí. A když se Anton vydal na průzkumný výlet na Tchaj-wan, tak se samozřejmě seznámil i s pravidly, které tam platí.
"Jen takový ty banality. Rozhodně v hovoru nenačínej téma dvou Čín. Tchaj-wan chval, ale žádný protičínský řeči! Zdrž se jakejchkoli fyzickejch kontaktů. A nemám na mysli sex. Jen prostě nevstupuj do jejich osobního prostoru. Nedotýkej se lidí při rozhovoru, nepoplácávej nikoho na ramenou. Je to nezdvořilý."
A přestože jsem si přečetla pravděpodobně poslední díl, který se zabývá světem Jiných, tak si asi půjdu brzy půjčit nějaký předchozí.

Swallow

Prequel

16. listopadu 2012 v 11:34 | Swallow |  Myšlenkář
Musím něco psát. Protože procvičovat si psaní je základ. Takže když milion let přemítám o tom, co bych chtěla napsat jak bych to chtěla napsat, je mnohem horší, než kdybych si prostě sedla a spustila svůj slovní průjem.
Ale na druhou stranu jsem si nedávno něco uvědomila. Ne všechna naše rozhodnutí jsou dobrá, když si myslíme, že jsou dobrá.
Bavilo mě psaní, bavila mě má fantazie. Miluji knížky. Proto jsem se rozhodla, že nějakým záhadným způsobem bych se měla stát žurnalistikou. A zcela a oddaně jsem tomu věřila více jak dva roky. Po maturitě jsem se rozhodla, že se tak stane. A já jsem se na tu školu nedostala. Kupodivu, jak mému tak ostatních, jsem se nehroutila, ani jsem nebyla nikterak v háji. Což už mi mohlo napovědět. Ale zatvrzelost je tvrdohlavá svině. Tak jsem se rozhodla odjet přes půl republiky někam, kam jsem se snad i těšila. A chtěla jsem dělat žurnalistiku.
Ta škola mi toho nabídla mnoho. Mým problémem ale bylo, že já jsem pro to nebyla ta pravá. Nebavila mě nádeničina, který souvistí s tím, že každý článek má stejnou strukturu a na to, abyste ho napsali potřebujete fakta. Protože práce je to skvělá, neustále se mění a neustále vám přináší nové věci. Ale pro mě to není. Trvalo mi jenom půl roku, než mi došlo, že v novinách pracovat taky nechci. Neby bych možná chtěla, ale zaručeně nechci dělat politiku a podobné věci.
Protože když jsem se rozhodovala podruhé co chci, tak osud rozhodl za mě. Nebo mi alespoň napověděl. A já jsem teď někde, kde se doopravdy cítím, že tam patřím. Potkávám lidi, kteří mají stejné zájmy, učí mě profesoři, kteří mi doopravdy mohou pomoci se rozvíjet. Protože přestože se to ostatním může zdát jako hloupost, tak já jsem se rozhodla, že to co je mým koníčkem, bude i tím, čím se chci živit.
Nevadilo by mi neustále jen číst knihy, psát a číst a psát. Takže když jste někde, kde se necítite a cítite, takové nenápadné pnutí, které vás táhne pryč, tak tam pravděpodobně nepatříte. A já jsem nakonec ráda, že jsem počkala a urovnala si své sny. Protože sny se mi neměnili, jenom jsem změnila cestu, jak se k nim dostat ze špatné na správnou.
Protože teď už žiji ve světě, ve kterém chci i zůstat.
A přestože jsem si dříve myslela, že buď píši dobře nebo špatně, tak teď jsem zjistila, že můžu psát dobře, ale když budu pracovat a trénovat, tak můžu být i lepší.
Tímto začíná mé pracné a tvrdé naléhání na samu sebe, abych alespoň každý den napsala minimální slovní průjem. A za pár dní třeba napíšu i něco lepšího, až se mi z toho konečně vyklube diamant. Protože i ten se musí obrousit, aby byl dokonalý, správně? Takže ho jdu hledat, až později začnu s broušením.

Swallow

Předsevzetí One night doesnit give you a shit

8. listopadu 2012 v 17:36 | Swallow |  Názorovník
Hádám, že v tomto případě už nejde o spisovatelský blok. Spíš právě teď potřebuju méně používat svou hlavu a více své srdce. Protože když vás někdo rozzuří, tak to prostě nejde jinak. Když se člověk hádá, tak se pokaždé najdou emoce,které se schovávají za dveřmi v normálních dnech. Ale když se setkáte s pitomcem, tak občas nic neuděláte a prostě se naštvete.
Já mám právě teď krizi a nevím, co s ní. Protože jsem přišla na to, že čekat na správný čas je pitomost. Protože když čekáte na správný čas, tak nikdy nepřijde. Musíte si čas na to, co chcete vytvořit sami.
Protože jen ten čas, který si zvolíme sami, je ten správný.
Nikdy jsem nechápala, když jsem koukala na americký film, proč hlavní hrdina musí něco říct hned a nemůže počkat.
No možná proto, že potom už by nemusel mít tu odvahu. A nebo by prostě čekal na správný čas. Který taky nemusí nikdy přijít. Možná bych to slovní spojení úplně škrtla. Kdy je správný čas? Teď? Nikdy? Někdy?
Hledala jsem sama sebe a pořád se nemohla najít.
A potom mi došlo, že já jsem já za každých okolností. A přestože nemusím pokaždé zářit jako nejjasnější hvězda, tak nikdo jiný nebude mít to jedinečné, co mám já.
Protože v poslední době jsem pořád uvažovala nad tím, proč psát nové příběhy, když už tady všechno vlastně bylo. Hlavně když to teď pořád probíráme ve škole. Je to pořád, všechny témata už byly napsané, všechny zápletky už byly použité. Všechno už jedno bylo. Ale tak když už je ta velká kopa materiálů na světě, proč psát něco, co už tady jednou bylo? Pořád jsem na to nemohla najít odpověď. Byla jsem znechucená z toho, že se to všechno bude opakovat.
Ale teď když se nad tím zamyslím, tak si říkám, že když napíšu další román, který už tu jednou byl s podobnou zápletkou, tak příběh to nebude stejný.
Protože bude můj. A podepíše na něj to, jak přemýšlím a jak vnímám postavy.
Beru se za dost kreativního jedince a proto jsem se rozhodla pro pár životních rozhodnutí. Brala bych to jako předsevzetí. A "seru" na to čekat, kdy přijde novej rok.
1.) Každý den si přečtu 20-30 stránek odborného textu.
2.) Dalších 50 umělecké beletrie. A ať to jsou klidně fantasy, kterými učitelé pohrdají.
3.) Napíšu alespoň určité množství vlastního textu. A když už to nebude použitelné, můžu to pojmout jako deníček.

Tohle by bylo asi všechno. Schválně jak si s tím poradím.Když na to ted koukám, tak si říkám, že už dnes jsem ve zkluzu.
Sakra, jdu číst...
Swallow