Nedotknutelní (Intouchables)

6. září 2012 v 20:26 | Swallow |  Myšlenkář
Včera jsem se náhodou dostala k filmu, který se jmenuje Nedotknutelní. A můžu vám říct, že všechno to hodnocení a
ocenění si doopravdy zaslouží. Nemám ráda ty chytré filmy, které jsem poučné, ale nudné. Ale na druhou stranu miluju ty filmy, které když zhlédnete, tak vám po nich něco zůstane. Tohle byl spíše přístup k životu. A ta radost, která se dá objevit. Já osobně se chci řadit k těm lidem, co vidí v životě spíše to dobré než to špatné. Nedávno jsem slyšela, že jsem objevila snad jedinou dobrou věc na tak špatné věci, že to nebylo možné. A ráda bych věřila tomu, že dokážu objevit něc dobrého na všem. Tenhle film mi dal takový uklidňující pocit. Že život je prostě takový jaký si ho uděláme. Bez peněz nebo s nimi, prostě stačí, jak se na věci kolem sebe díváte. Přestavte si, kdo z nás, by zvládnul sedět po zbytek života ve vozíku a jediné, co byste mohli ovládat by byla vaše hlava? A i s veškerým komfortem a péčí, kdo z vás by se mohl smát?
Tenhle film je tak naplněný takovou zvláštní tajemnou náladou, optimismem. Protože lidé tam možná nemají na růžích ustáláno, ale to nikdo. Protože každého z nás něco trápí. Boháče i chuďase, svobodného i zadaného, mladého i starého. Všichni jsme totiž stejní.
Všichni máme stejné potřeby. A já jsem prostě jenom chtěla říct, že bych vám doporučila, abyste se podívali na tenhle film. A ještě lépe, ráda se po každém filmu kouknu na všechny písně co zahráli. A právě teď poslouchám Ludovica Einaudiho a musím říct, že přestože tohle většina normálních vrstevníků neposlouchá, ale já vám můžu říct, že mě to nesmírně uklidňuje. Ale zase to je jenom můj osobní názor, protože já jsem na takové muzice vyrostla.
Tohle byl film, po kterém ve vás něco zůstane. A teď plánuju se podívat na další, The Secret ( Tajemství). Tak co, kdo ho viděl a může mi ho doporučit? PRotože jsem o něm slyšela už taky tolik věcí.
Ale teď jsem se vrátila ze skleničky burčáku a říkala jsem si, že už je smutné, že léto skončilo. Ale na druhou stranu mi přišlo, že je venku svým způsobem krásně. Vítr byl osvěžující a brzy už budu ve vzduchu cítit i ten pravý chlad a koruny stromů se zbarví všemi barvami až se objeví podzim.
Jak se člověk má stát optimistou a jak se má vyrovnat s životem? Není to otázka, kterou všichni hledáme? Odpovědi na život ale dává jen život nebo ne?
Já sama jsem někdy až zděšená a přímo šokovaná, abych jenom vyšla ven, protože se bojím lidí. Co jsou někteří schopni udělat a kolik zla se v nich skrývá. Ale potom se zase rozhlédnu a uvidím tu opačnou stránku.
Takže jsem na vážkách. Ale docela spokojená, že jsem někde mezi....
Swallow
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 René René | Web | 8. září 2012 v 16:22 | Reagovat

Díky za info.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama