Freaky ridiculos.

6. září 2012 v 20:05 | Swallow |  Myšlenkář
Dneska ráno jsem se probudila a neměla jsem náladu dělat naprosto nic. Všimla jsem si, že se vedle mě kupí hromada

knížek, které bych měla přečíst a tak jsem se do toho pustila. Ale protože dneska venku nebylo nijak zvlášť pěkně, tak jsem se rozhodla nevylézat z pyžama. Protože jsem ještě nemusela. Škola mi ještě nezačela. Takže jsem si tam tak ležela a říkala si, co asi budu celý den dělat. To podle mě není normální den dospělého. Ale ukažte mi jednoho dospělého, který se jako dospělý chová doopravdy. Protože dokonce i moje máma se nechová občas jako dospělá. Každý si ten pojem vysvětluje úplně jinak. Znám hromadu rodičů, kteří mají do dospělosti hodně daleko. To není něco, čím se staneme. To spíš bude to, co nás donutí život udělat. PRotože dospělý bychom nebyli, kdybychom se nemuseli rozhodovat o životě. Nemuseli bychom dělat velká a důležitá rozhodnutí. Neměli bysme někoho dalšího o koho bysme se museli starat. Protože já si příjdu jako dítě. A nemyslím si, že bych z toho kdy vyrostla. Protože buď budu mít v povaze to, že budu zodpovědná a nebo ne. Nikdo a nic to nezmění.
Nesnáším ty velká životní rozhodnutí. Protože upřímně mě to pěkně sejří, že se musím o svém životě rozhodovat takovými věcmi, které nemůžu jednoduše vrátit. Protože občas jsem prostě srab. Velkej a vystrašenej srab. Jako třeba když mám jít někam poprvé, tam kde tam neznám. Mám pocit, že mi můj žaludek vyskočí z těla. A mám problémy s mluvením. Ale na druhou stranu, tenhle můj strach ze mě před ostatními dělá energickou a milou a neustále se usmívající se osobu. Ale nesnáším to. Když někam musím nakráčet poprvé a všechno teprve poznat.
Dospělý se nebojí. Ale to je lež. Všichni se něčeho bojíme. Všichni jsme úplně stejní...
Já jsem se do dneška radovala, že jdu dělat něco, co mě bude bavit a budu to zbožnovat. Ano, vysoce pravděpodobně to tak bude. Ale taky mi došlo, že jsem se tím dostala po pozice, kdy budu muset obětovat trošku své soudnosti a budu se muset hodně snažit, abych překousla svojí srábotkovitost a udělala ze sebe hrdou osobu. Protože popravdě, jsem možná trošku zakřiknutá, mile se usmívající, ale prostě občas sedím mezi lidmi a říkám si "Co to tady sakra dělám? Co jim mám krucinál povídat?" A když se vám to stane jednou za čas, tak vás napadne, jestli je to vámi nebo těmi lidmi?
Protože přeci život je tak trošku záhada. Ale když už mě začne nudit, tak si myslím, že začínám mít problém. Ale pohodička, za týden mě to přejde. Do té doby mám vedle postele tu hromadu knih, které musím přečíst. A dospělost?
Na tu můžu zapomenout. Jsem samasebou posedlá, neschopná citově zastalá a naprosto nedospělá osoba, která si občas na Vánoce připustí, že nikdy nebude normální. Ale že bude neustále průměrně nudnou, šílenou a výstřední osobou.
Mimochodem připomínám, je září a začíná sezona burčáku! Vždycky si hledejte to dobré na špatných věcech. Třeba to, že léto je pryč a počasí už bude jen horší.

Na obláčku naděje,Swallow
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama