Září 2012

L.J.Smith - Temné vize (Odhalení)

21. září 2012 v 12:30 | Swallow |  Fantasy
L.J.Smith - Temné vize (Odhalení)



Kaitlyn má podivné oči a umí předpovídat budoucnost. Ale samozřejmě neumí své schopnosti ovládat a ve své škole je za odstrkovanou a zvláštní dívku, které se všichni raději vyhýbají. Proto neváhá, když za ní přijdou s nabídkou, že odejde do speciálního institutu, kde bude moci rozvíjet své schopnosti a kde se o ní postarají.
Protože konečně potká další lidi, kteří jsou stejně zvláštní jako ona. Nebude už tou zvláštní dívkou, která je schopná svými kresbami předpovídat budoucnost. Bude jednou z nich.
Takže odjede a setkává se se stejně mladými lidmi, kteří jsou všichni obdaření nějakou schopností. Léčení, telekineze, mluvení se zvířaty, čtení myšlenek. A na světě je jich ještě víc!
Všech pět studentů speciálního institutu dostali nabídku, která se neodmítá. Plné školné, peníze, zkušenosti a záruku, že je naučí ovládat své schopnosti. Ale už po několika týdnech začnou mít podivný pocit, že je něco špatně.
A co by to bylo za svět, kdyby se takováto podivný skupina nerozhodla, že tomu všemu přijdou na kloub. Proto začíná děsivé odhalení toho, co všechno se může stát.

První díl z několika dílné série Dark Visions (Temné vize). Kaitlyn a její kamarádi jsou všichni něčím vyjímeční. Ale i s vyjímečností se musí umět pracovat. Přijemné čtení, které mi tak trochu připomělo Secret circle. Po dočtení jsem měla pocit, že se tam toho stalo tolik, ale přesto tak málo. Ale čtení to bylo vskutku zajímavé a živé. Zvládla jsem to za jednu cestu do Prahy a zpět. Takže se s chutí vrhnu na druhý díl a zjistím, jestli takhle série skutečně stojí za to, abych jí celou prozkoumala...
Ale nechtěla bych být Kaitlyn a nazírat budoucnost, kterou většinou neumí sama zvrátit. Proto už tolikrát nakreslila smrt někoho známého, ale prostě mu nebyla schopná pomoc, protože její obrázek odhalovat pouze obličej oběti, takže nemohla přijít na to, kde nebo kdy se něco takového stane nebo vůbec proč.
Další fantasy série o zvláštních a speciálních hrdinech, kteří teprve začínají dobrodružství jejich života...

6/10
Swallow



Lisa McMann - Lovkyně Snů (Procitnutí)

21. září 2012 v 12:11 | Swallow |  Fantasy
Lisa McMann - Lovkyně Snů (Procitnutí)

Janie není jednou z obyčejných sedmnáctiletých dívek. Nejenže vyrůstá pouze s matkou, která je alkoholička, ale navíc si musí také sama vydělávat na vysokou školu. Díky tomu, že je bez peněz, nemá ve škole žádné kamarády. Až se jednou přistěhuje do vedlejšího domu Carrie a udělá život Janie snesitelnější.
Ale nejhorší problém, který Janie trápí je, že se propadá lidem do snů. A přiznejme si, že spících lidí je na střední nejvíc. Takže kdykoliv někdo blízko ní usne, začne jí sen vtahovat dovnitř. A Janie nezná obrany. Takže když už je na škole outsider, platí ještě že je to takový podivín.
Ale náhodné vtahování do snů ostatních není nejhorší co jí potká. Když jede autem po ulici domů, tak jí vtáhne jedna neuvěřitelná noční můra a Janie se začíná bát, co přijde příště.
Takže přestože nechce, začne odhalovat tajemnství svých schopností a objevuje v sobě lovkyni snů. A musí odhalit tajemství, které se kolem ní skrývají. Protože před nimi nemůže utéct.

Naposledy co jsem četla knížku o snech, tak to byla knžíka od Jill Hathaway - Děsivé splynutí. Když jsem začela číst tuto knížku, tak jsem očekávala něco podobného. Ale bylo to ještě lepší! Lovkyni snů jsem přečetla doslova za jedno odpoledne.
A hned musím běžet a koupit si další díl. Protože přestože není Janie žádná rebelka nebo bojovnice, je to
svým způsobem podivná a zvláštní dívka, která má úžasné schopnosti. A ke konci to mohlo připomínát nějakou fantasy sérii, ale to já jsem pro. Protože další pokračování zbloudilé návštěvnice našich snů jenom přivítám. Ještě že mě čekají minimálně další dva díly!
Protože možná si to neuvědomujete, ale na svoje sny se začnete dívat o maličko jinak, po přečtění té knížky. Janie například nesnáší ty padací, protože to všichni zdáme. Zdá se nám, že někam padáme a s trhnutím se probudíme. Nebo se překvapivě často lidem zdají erotické sny nebo ty, kde jsou oni sami zesměšňování.
Ale já sama jsem touhle překvapivě poutavou knížkou nadšená a posouvám jí do předních příček své knihovny, protože už dlouho jsem nenašla nic, co by mě uchvátilo. Konečně zase knížka, kde hlavní hrdince nedali do vínku všechnu moudrost a sarkasmus světa, ale přesto si ona sama poradí svým vlastním způsobem a přijde na to, co má se svými schopnosti dělat dál.

Samozřejmě že se tam objeví i tajemný mladík, kterého Janie potkává ve snech. Ale i to on má svá děsivá tajemství....

10/10
Swallow


Meg Cabotová - Mezi láskou a smrtí (Podsvětí)

18. září 2012 v 16:50 | Swallow
Když ani smrt vás neochrání

(Book review publikována na blogu martinus.cz by me http://blog.martinus.cz/ :))

Pierce Olivierové bylo patnáct let, když umřela. V první chvíli ani nevěděla, co se s ní děje. Ale potom zjistila, kam se dostala. Podsvětí. Tam, kde se objeví mrtvé duše a nasednou na loď, která je přenese dál. Ale Pierce se podařilo uniknout a vrátit se zpět mezi živé. Doktoři si mysleli, že to byla šťastná náhoda a prožila pouze klinickou smrt bez větších následků. Ale nikdo jí nevěřil tu pravdu.
Že potkala tajemného cizince, který si jí chtěl v podsvětí nechat. A možná jí ani nyní nechce pustit. Protože Pierce má neustále pocit, že jí sleduje a čeká na okamžik, kdy se k ní bude moci znovu vrátit. Otázkou ale je, jestli po tom sama Pierce také trochu netouží?
Pierce se po své nehodě odstěhuje na Ostrov kostí, kde vyrůstala její matka a má tam začít nový život. Ale i tam jí pronásleduje tajemný cizinec, který je jí neustále nablízku. Kdy přijde moment, kdy už ani láska nestačí, abyste kvůli ní obětovali vlastní život?
Celý příběh je provázen citáty z Pekla od Dante Alighiera. Protože Dante sám ve své knize popisuje, jak procházel peklem. Ale až tam se snad hlavní hrdinka Pierce nedostane. Autor totiž vytvořila novodou podobu bájného řeckého podsvětí a mýtu o Persefoně. Když se vládce podsvětí Hádes zamiloval do Persefóny, tak se vynořil z podsvětí a unesl jí s sebou. A chtěl jí donutit, aby tam s ním žila po zbytek jejího života. Ale poté se objeví její matka a zachrání jí. Tady si můžete představit základní dějovou linii, na které stojí příběh Pierce Olivierové. Až na to, že ta má o trochu větší problém než měla Persefóna.

"Všichni chtějí věřit, že na ně na druhé straně něco čeká. Něco velkého. Ráj.
Valhala.
Nebe.
Jejich přístí - snad méně hrozný - život.
Akorát že na druhé straně jsem byla jen já. Takže já vím, co se tam nachází. Není to žádný ráj. Každopádně ne hned od začátku."
Meg Cabotová nám znovu přináší příběh, který je nadpřirozený a tajemný. O mladé dívce, která má problém zapadnout do společnosti svých vrstevníků a potýká se s tajemným nápadníkem. Pierce je v tomto příběhu nevinnou a občas možná i naivní dívkou, která má po tom, co se vrátila z podsvětí, problém, aby se znovu soustředila na skutečný svět. Je pronásledovaná a nedokáže uniknout tomu, co se jí stalo. Protože smrti se nemůžete jen tak schovat. Na rozdíl od jiné série od Meg Cabotové Mediátor, kde je hlavní hrdinka neohrožená rebelka, která dokáže komunikovat s duchy. Ale mediátorka Susannah Simon nikdy nenavštívila podsvětí. Ale zamilovala se do ducha. Možná jsou tam jisté podobnosti, jako například zvláštní spojení mezi dvojicí, která nikdy nemůže být spolu. Protože oba patří do jiných světů.
Mezi láskou a smrtí je příběch, který se opírá o mýty z bájného Řecka. A možná to mu dodává takovou tajemnou přitažlivost, která každého upoutá. Navíc se tam objeví jisté spekulace o tom, co se stane potom, co umřeme. Může být něco pravdivého na mýtu o vládci podsvětí a o duších, které hlídá? Protože spojení řeckého mýtu, smrti a milostného příběhu je podle mě skvělou kombinací, která zaujme každého. Vždycky mě zajímaly báje a mýty. Proto jsem možná nemohla od knížky odejít. Přišlo mi jako kdyby se přede mnou objevil skutečný příběh, který je plný něčeho tajemného a nevysvětlitelného.
Možná to může znít jako klasický milostný příběh plný nadpřirozena. Ale tento příběh má něco navíc, protože Pierce je pronásledována něčím, co jí zároveň přitahuje, ale zároveň neskutečně děsí. A jestli si nedá velký pozor, tak ztratí všechno a vrátí se tam, kde jí to děsí nejvíce. Do podsvětí.

Swallow

Čaroděj a čarodějka – Patterson James a Charbonnetová Gabrielle

18. září 2012 v 16:46
Když proroctví předpoví něco, čemu nechcete věřit

(Book review publikována na blogu martinus.cz by me http://blog.martinus.cz/2012/09/kdyz-proroctvi-predpovi-neco-cemu-nechcete-verit :))


Stejný rok, stejné místo, ale jiná budoucnost. Protože když se k moci dostane nová politická skupina Nový řád, tak lidé začnou pociťovat, že je něco špatně. Protože Nový řád začne ovládat vše a naprosto zavrhne demokracii. Všechny knihy, hudba, umění i jiné smýšlení je zakázáno, jestli se neshoduje s novým řádem. Vůdce "Jediný, který je jediný" může soudit, rozhodovat, řídit a starat se o všechno. Proto jedné noci, když ozbrojení vojáci vtrhnou k Wisty a Whitovy do domu a chtějí je odvést, tak začíná jejich dobrodružství. Jsou obviněni z nejhorší a nejodpudivější věci, čarodějnictví. Bez soudu jsou převezení do vězení, které je má zadržet. Přestože si na sobě dva sourozenci nikdy nevšimli ničeho zvláštního a ani jejich rodiče je na nic takového nepřipravili. Existuje totiž jedno proroctví, které se zmiňuje o čarodějce a čarodějovi, kteří vyvedou svět z tyranské vlády a pomůžou mu vzpamatovat se.
Patnáctiletá rusovláska Wisty a její sedmnáctiletý bratr Whit jsou po svém brutálním únosu odkázáni jenom sami na sebe.
Ale už při jejich únosu se začnou dít divné věci. Wisty omylem vzplane obrovskými plameny, které jí šlehají z celého těla, a její bratr se zase brání s nadlidskou silou. Postupně objevují své schopnosti a začínají uvažovat, jestli nařčení z čarodějnictví nebudou pravdivá. Ale
přeci není možné, aby se tajemné proroctví zmiňovalo právě o nich?

"Stát před desítkami, možná dokonce stovkami tisíc zvědavých, bezcitných anebo přinejmenším lhostejných tváří… může být něco děsivějšího?
A žádné oko nezvlhlo, kdepak slzy. Nikdo neprotestuje. Nikdo nedupe. Nikdo nezvedá pěst v projevu solidarity." - Wisty


Trilogie Čaroděj a čarodějka je anti-utopie, neboli dystopie, která připoměla knížku Farma zvířat, ale ještě více Arénu smrti (Hunger games). Jako kdyby se s tímto žánrem roztrhl pytel. Protože tyto knížky se zabývají tím, co se stane v budoucnosti. A není to moc dobré. Tyranské a despotické vlády se ujímají velení, světy jsou roztrhány na kousky a lidé žijí v chudobě a strachu. Něčím podobným se stává i tato trilogie o sourozencích, kteří umějí kouzlit. A budoucnost celého světa visí na vlásku, protože Nový řád nemá s nikým odlišným slitování. Do vězení přesouvají tisíce dětí, kteří nesplňují pravidla, anebo jsou čímkoliv zvláštní. Takže tato budoucnost nevypadá moc růžově.
Knížka je psaná z pohledu obou sourozenců, kteří pohlíží na jejich situaci odlišně. Wisty je divoká a nespoutaná rebelka s proříznutou pusou a Whit je urostlý a pěkný mladík, kteří se nebojí někoho praštit, ale má chladnější hlavu než sestra. Jejich životy otřese Jediný, který je jediný a oni se ocitají v novém světě, který je neznámý, tajemný a plný nebezpečí. Navíc na mladé sourozence čekají nástrahy i jiných světů, které budou muset překonat. Knížka se čte lehce a občas připomíná thriller, když tam popisují, jak Nový řád bude fungovat a jak se vyrovnává se svými odpůrci. Po dočtení prvního dílu vás bude zajímat, jak budou sourozenci pokračovat, ale hlavně jestli vůbec splní své poslání a přežijí při tom. Protože už jenom první kapitola nám ukáže, že jejich budoucnost visí na oprátce.
Při čtení téhle knížky vás občas i zamrazí, jestli někde neexistuje stejná politická skupina, která se pomalu dostává do všech částí politiky i společnosti a jenom vyčkává na správný okamžik, kdy ovládne svět, aby mohla vládnout podle svého vlastního uvážení. Protože ani v téhle knížce si nevšimli co se děje, až dokud nebylo příliš pozdě.
A osud celého světa je v rukou dvou teenagerů…

Swallow

Exactly. Happy shiny people.

11. září 2012 v 11:50 | Swallow |  Názorovník
Co jsem zatím zjistila, tak celé naše životy a většina toho co píšeme, se točí hlavně kolem lidí. Točí se to především kolem nás a našich myšlenek. PRotože když si to přiznáte, tak většina z nás je dost sebestředná. Ale já jsem se rozhodla, že vystihnu jenom některé vlastnosti, ať už by mohli být moje nebo jen kohokoliv koho znám. Považuji to za své vlastní literární cvičení po ránu. :)

Milá. Znám jednu dívku, která se zdá být milá. Když jsem jí někomu představila, tak tohle bylo první slovo, které jí vystihovalo. Ale je to tak doopravdy? Protože spíš se za tím může schovávat nesmělá, zranitelná nebo prostě jenom usměvavá a málomluvná. Někdy je totiž těžké prohlédnout lidský charakter, který před nás klade hromadu věcí. Jednou jsem slyšela, že já sama jsem namyšlená, ale po čase mi řekli, že jsem nejskromnější člověk na planetě. Nesouhlasila bych ani s jedním. Nejsem vysloveně milá, ale taky ne namyšlená. Jenom se prostě nebavím s lidmi u kterých mám pocit, že jim nemám co říct. Když zapnu mozek a chci se snažit, tak bez problému udržím konverzaci s kýmkoliv. Jsem kupodivu ukecáná jen když chci, ale já prostě nemám chuť bavit se s někým s kým nechci.

Ukecaná. Znám další kamarádku, která prostě nezavře pusu. Jednou jsme seděli tři u stolu a ona vyprávěla, vyprávěla a najednou jsem zjistila, že my tam jen sedíme a díváme se na sebe, protože jsme chtěli oba něco říct, ale prostě to nešlo stihnout. Tak jsme jí do ruky vrazily pití a umlčely jí. A mohli jsme chvíli diskutovat všichni. Až do okamžiku, kdy nás zase přerušila. Nestěžuju si, přijde mi úžasné, že má někdo toho tolik co říct. Jen by mě uklidnilo, kdybych se nebála, že zkolabuje, protože mezi mluvením prostě nemohla mit čas DÝCHAT!

Podlá. Možná by jí tak nenazvali všichni, ale co. Mě to tak přijde, i když možná podlá není správné slovo. Možná spíš hloupoučká. Protože to tak prostě vypadá. Je to taková nevinná, naivní dívenka. Které když ukážete svého kluka, tak její mozek i chování se automaticky přeprogramuje na to, aby ho mohla zaujmout. No jednou skončí tak, že jí nějaká holka od rány dá ránu. Já jsem k tomu jednou neměla daleko, ale tak já zase fackuju jenom kluky. Ale stejně mi přijde užasný, jak v sobě některé dívky mají zakodovaný reflex, který jim velí, aby byly vůdčí samice své smečky. Protože jen tak si můžu vysvětlit to, že mají tento pud, aby dostali každého samce, který se u nich objeví. Ale nemáme to tak trošku všechny? Nebylo by krásné, kdyby si nás každý prohlížel a obdivoval? No každá žena chce být obdivována. Ale zase musíme respektovat teritorium jiné ženy. Ale jako klidně ať si to zkusí, ale jednou se to prostě nepovede...

Sebestředná. To je takový ten typ lidí, co očekává, že je středobodem vesmíru. Že celý svět se točí kolem nich. Protože když oni řeknou, že někam nepůjdou, tak to prostě platí. A věřte mi, že se budou dít špatné věci, když se jim pokusíte odporovat. Ale moje nejlepší obrana? Jejich zbraně proti nim. Protože potom proti vám nebudou mít nic a navíc budou pekelně zmatení. Ale tak jestli někoho baví být oběžnou planetou někoho jiného, tak prosím. Já jsem zase moc sebestředná na to, abych poslouchala někoho jiného.

A teď už se cítím trošku vyčerpaně. Nechápu, co je to charakter člověka a snad ani nepochopím. Znám lidi, ale neznám všechny. A mým největším strachem je to, čeho jsou někteří schopní. Protože já jsem hodná a naivní v tom, že bych ráda věřila na svět bez všech těch staršlivých věcí, co se dějou.
Ale lidi mají i spoustu dobrých vlastností, jen musíte kopat a hledat déle, abyste je našli....

Swallow

Jill Hathaway - Děsivé splynutí

11. září 2012 v 9:19 | Swallow |  Thriller

Jill Hathaway

Děsivé splynutí - Vidím to, co vrah


Vee Bellová to v životě nikdy neměla moc jednoduché. Její matka zemřela a její otec neustále pracuje,ona sama se musí starat o mladší sestru a navíc jí pronásleduje ještě něco. Vee byla diagnostikována narkolepsie, protože jenom tak si doktoři vysvětlovali to, že zničeho nic upad do spánku na různých místech a bez nějaké větší příčiny. Ale je za tím něco víc. Kdykoliv se Vee dotkne nějaké osobní věci někoho jiného, tak poté má silné nutkání přenést se i do jeho těla. Do těla, kde dělá pouze hosta a přihlížejícího návštěvníka. Neumí to ovládat a už kolikrát takhle omylem přišla na pár zajímavých tajemství.
Ale když se jednou v noci přenese do těla vraha, který zrovna zavraždil nejlepší kamarádku její sestry, tak to je doopravdy jedinečný zážitek.
Ale co má dělat, když si všichni myslí, že Sophie spáchala sebevraždu? Protože pravdu jí nikdo neuvěří, to zjistila už dávno, potom co se svěřila otcovi a ten jí donutil chodit k psychyatrům. Navíc ani své schopnosti nedokáže ovládat, a proto je bezbranná a čeká, co se stane dál.
Další úmrtí přibývjí a Vee se začíná strachovat i o svou malou sestřičku Mattie. Už musí zasáhnout.


-"Sophie," říkám. "Je mrtvá."
Mattie se třese v mém objetí.
"Zabila se."
Minulá noc se zase vrací a vtáhne mě zpátky do zlého
snu. Vidím Sophiiny prázdné, mrtvé oči. Pamatuju si,
jaký to byl pocit, držet ten nůž v ruce.
Sophie se nezabila.
Někdo ji zavraždil.
A já jsem tam byla. --- Vee

Středoškolský příběh o mladé dívce, která by to bez svého převtělování měla už tak dost těžké. Ale ona se s tím popere po svém, s růžovými vlasy a s jedinečným smyslem pro ironii. Vee už to má tak dost těžké, když se jí její nejlepší přítel odcizuje a zároveň se objeví nový a záhadný kluk, kterého očividně okouzlila. Spojení života na střední a divokou honbou za vrahem roztleskávač dává dohromady velice čtivý, poutavý thriller, který jsem zvládla přečíst za jeden jediný den.
A nadšeně očekávám další díl, protože přesně takovýhle příběh se hodí na to, aby se z toho stala detektivní série mladé Vee, která se do pachatelů může přenést a odhalit je. Doufám, že mě autorka nezklame a další knížky tady budou co nejdříve !
Protože tohle je jedna z knížek, která mě doopravdy upoutala a nadchla, za dlouhou dobu! :))
(Pro čtenáře v angličtině - Původní název SLIDE a druhý díl, který vyjde se bude jmenovat Impostor.:)

9/10

Swallow

Time for the trilogy...

7. září 2012 v 17:45 | Swallow |  Názorovník
Je to jenom můj pocit nebo je tohle právě čas trilogií? Mám pocit, jako kdyby všechny knížky, které mi přijdou pod ruku měli být trilogie. Nebo v kinech právě běží něco z trilogie a nedej bože ještě více dílné věci. Jako třeba Twilight saga, Batman, Bournovo ultimátum a tak podobně. Protože já osobně proti tomu nic nemám. Jenom mi občas vadí, když už se něco uměle protahuje. Protože když má něco skončit, tak to člověk prostě vycítí. A takové umělé protahování příběhů už je potom spíš špatně.
Když jsem se teď rozhodla, že se podívám na všechny díly Batmana, neboli Temného rytíře, tak musím uznat, že je to skvělá sérii. Nemůžu proti ní mít vůbec nic. Navíc v tomto posledním a nejnovějším důlu Temný rytíř povstal, se mi nejvíc líbila vystihnutá postava Bane. Protože tohle byl první padouch, který nemusel skoro nic provést a já už jsem zatínala pěsti a snažila se propadnout sedačkou. Ani u hororu jsem necítila takovou paniku a strach, jako když jsem se dívala na tuhle děsivou postavu v Batmanovi.
Ale co dál? Právě třeba v televizi se nás teď pokoušejí zavalit různými vícedílnými filmy. Byly to Hvězdné války, teď se blíží Harry Potter a vsadím se, že brzy přijde i Pán prstenů. PRotože to je podle mě skvělý nápad. Já osobně se na všechny ty díly ráda kouknu znovu. Ale ne v televizi, která mi do dvouhodinového filmu dá milion reklam, protože už když si odpoledne k obědu pustím Gilmorova děvčera a mezitím mi tam stihnou proběhnout dvě reklamy, tak už šílím. Kde jsou ty doby, kdy byla jenom jedna? Navíc kdyby ty reklamy nebyly tak stupidní.
Za tenhle týden jsem stihla přečíst dvě knížky. A každá z nich patří do nějaké knižní trilogie a nebo ještě víc. Bylo to Podsvětí od Meg Cabotové, které slibuje ještě další díly a potom Čaroděj a čarodějka od Jamese Pattersona. No nezačeli byste šílet, že to prostě nemůžou uzavřít a tak podobně?
Já jsem začela dělat tu nejhorší věc, co jsem mohla. Rozhodla jsem se, že chci psát a v tu chvíli jsem psát přestala. I když moje nejdelší příběhy vznikali většinou o prázdninách, kdy jsem na to měla dost času. Když mám přes den i jiné povinnosti, tak prostě nemám takovou náladu psát. Ale chtěla bych. Ale nějak nevím, jak se do toho dostat. A potom si přečtu nějaký takový příběh a říkám si, jestli to za to stojí? Jestli zvládnu napsat něco, co bude vážně dobré a bude to v sobě mít myšlenku.
Ale potom jsem se rozhodla, že na to prostě budu FAK* IT! Podle vzoru stejnojmenné knížky. Protože proč si dělat život složitější než je? PRostě klídek, pohodička, užívat si. A psát si budu co chci a jak chci. Neplánuju to změnit jen aby to vypadalo líp a nebudu z toho dělat něco, co to není.
FAK* IT je mé nové motto! :)) Cítím se najednou o něco lehčí a štastnější.

LOL Swallow

Nedotknutelní (Intouchables)

6. září 2012 v 20:26 | Swallow |  Myšlenkář
Včera jsem se náhodou dostala k filmu, který se jmenuje Nedotknutelní. A můžu vám říct, že všechno to hodnocení a
ocenění si doopravdy zaslouží. Nemám ráda ty chytré filmy, které jsem poučné, ale nudné. Ale na druhou stranu miluju ty filmy, které když zhlédnete, tak vám po nich něco zůstane. Tohle byl spíše přístup k životu. A ta radost, která se dá objevit. Já osobně se chci řadit k těm lidem, co vidí v životě spíše to dobré než to špatné. Nedávno jsem slyšela, že jsem objevila snad jedinou dobrou věc na tak špatné věci, že to nebylo možné. A ráda bych věřila tomu, že dokážu objevit něc dobrého na všem. Tenhle film mi dal takový uklidňující pocit. Že život je prostě takový jaký si ho uděláme. Bez peněz nebo s nimi, prostě stačí, jak se na věci kolem sebe díváte. Přestavte si, kdo z nás, by zvládnul sedět po zbytek života ve vozíku a jediné, co byste mohli ovládat by byla vaše hlava? A i s veškerým komfortem a péčí, kdo z vás by se mohl smát?
Tenhle film je tak naplněný takovou zvláštní tajemnou náladou, optimismem. Protože lidé tam možná nemají na růžích ustáláno, ale to nikdo. Protože každého z nás něco trápí. Boháče i chuďase, svobodného i zadaného, mladého i starého. Všichni jsme totiž stejní.
Všichni máme stejné potřeby. A já jsem prostě jenom chtěla říct, že bych vám doporučila, abyste se podívali na tenhle film. A ještě lépe, ráda se po každém filmu kouknu na všechny písně co zahráli. A právě teď poslouchám Ludovica Einaudiho a musím říct, že přestože tohle většina normálních vrstevníků neposlouchá, ale já vám můžu říct, že mě to nesmírně uklidňuje. Ale zase to je jenom můj osobní názor, protože já jsem na takové muzice vyrostla.
Tohle byl film, po kterém ve vás něco zůstane. A teď plánuju se podívat na další, The Secret ( Tajemství). Tak co, kdo ho viděl a může mi ho doporučit? PRotože jsem o něm slyšela už taky tolik věcí.
Ale teď jsem se vrátila ze skleničky burčáku a říkala jsem si, že už je smutné, že léto skončilo. Ale na druhou stranu mi přišlo, že je venku svým způsobem krásně. Vítr byl osvěžující a brzy už budu ve vzduchu cítit i ten pravý chlad a koruny stromů se zbarví všemi barvami až se objeví podzim.
Jak se člověk má stát optimistou a jak se má vyrovnat s životem? Není to otázka, kterou všichni hledáme? Odpovědi na život ale dává jen život nebo ne?
Já sama jsem někdy až zděšená a přímo šokovaná, abych jenom vyšla ven, protože se bojím lidí. Co jsou někteří schopni udělat a kolik zla se v nich skrývá. Ale potom se zase rozhlédnu a uvidím tu opačnou stránku.
Takže jsem na vážkách. Ale docela spokojená, že jsem někde mezi....
Swallow

Freaky ridiculos.

6. září 2012 v 20:05 | Swallow |  Myšlenkář
Dneska ráno jsem se probudila a neměla jsem náladu dělat naprosto nic. Všimla jsem si, že se vedle mě kupí hromada

knížek, které bych měla přečíst a tak jsem se do toho pustila. Ale protože dneska venku nebylo nijak zvlášť pěkně, tak jsem se rozhodla nevylézat z pyžama. Protože jsem ještě nemusela. Škola mi ještě nezačela. Takže jsem si tam tak ležela a říkala si, co asi budu celý den dělat. To podle mě není normální den dospělého. Ale ukažte mi jednoho dospělého, který se jako dospělý chová doopravdy. Protože dokonce i moje máma se nechová občas jako dospělá. Každý si ten pojem vysvětluje úplně jinak. Znám hromadu rodičů, kteří mají do dospělosti hodně daleko. To není něco, čím se staneme. To spíš bude to, co nás donutí život udělat. PRotože dospělý bychom nebyli, kdybychom se nemuseli rozhodovat o životě. Nemuseli bychom dělat velká a důležitá rozhodnutí. Neměli bysme někoho dalšího o koho bysme se museli starat. Protože já si příjdu jako dítě. A nemyslím si, že bych z toho kdy vyrostla. Protože buď budu mít v povaze to, že budu zodpovědná a nebo ne. Nikdo a nic to nezmění.
Nesnáším ty velká životní rozhodnutí. Protože upřímně mě to pěkně sejří, že se musím o svém životě rozhodovat takovými věcmi, které nemůžu jednoduše vrátit. Protože občas jsem prostě srab. Velkej a vystrašenej srab. Jako třeba když mám jít někam poprvé, tam kde tam neznám. Mám pocit, že mi můj žaludek vyskočí z těla. A mám problémy s mluvením. Ale na druhou stranu, tenhle můj strach ze mě před ostatními dělá energickou a milou a neustále se usmívající se osobu. Ale nesnáším to. Když někam musím nakráčet poprvé a všechno teprve poznat.
Dospělý se nebojí. Ale to je lež. Všichni se něčeho bojíme. Všichni jsme úplně stejní...
Já jsem se do dneška radovala, že jdu dělat něco, co mě bude bavit a budu to zbožnovat. Ano, vysoce pravděpodobně to tak bude. Ale taky mi došlo, že jsem se tím dostala po pozice, kdy budu muset obětovat trošku své soudnosti a budu se muset hodně snažit, abych překousla svojí srábotkovitost a udělala ze sebe hrdou osobu. Protože popravdě, jsem možná trošku zakřiknutá, mile se usmívající, ale prostě občas sedím mezi lidmi a říkám si "Co to tady sakra dělám? Co jim mám krucinál povídat?" A když se vám to stane jednou za čas, tak vás napadne, jestli je to vámi nebo těmi lidmi?
Protože přeci život je tak trošku záhada. Ale když už mě začne nudit, tak si myslím, že začínám mít problém. Ale pohodička, za týden mě to přejde. Do té doby mám vedle postele tu hromadu knih, které musím přečíst. A dospělost?
Na tu můžu zapomenout. Jsem samasebou posedlá, neschopná citově zastalá a naprosto nedospělá osoba, která si občas na Vánoce připustí, že nikdy nebude normální. Ale že bude neustále průměrně nudnou, šílenou a výstřední osobou.
Mimochodem připomínám, je září a začíná sezona burčáku! Vždycky si hledejte to dobré na špatných věcech. Třeba to, že léto je pryč a počasí už bude jen horší.

Na obláčku naděje,Swallow

Jane Austen - Rozum a cit

4. září 2012 v 21:53 | Swallow |  Klasika
Rozum a cit - Sense and Sensibility
Jane Austen nikdy nezklame se svým dílem. Vždy je tam ta nadčasová milostná zápletka. Trocha snahy o co nejlepší manželství, o pravou lásku a o moc a majetek. Možná to není pro každého, ale tomu komu se to jednou zalíbí? Můžete to číst pořád a pořád dokola. Moje nejoblíbenější je sice Pýcha a předsudek. Ale Rozum a Cit je hned za tím. Protože já sama nevím, jak se mám rozhodnout. Rozumem nebo citem? Není obojí nebezpečné v lásce?

Příběh o dvou sestrách, jedna se rozhodla spoléhat se na rozum a druhá na srdce. Ale co z toho je doopravdy správně a podle čeho se dá objevit pravá láska? Příběh je stejně poutavý jako Pýcha a předsudek, ale bohužel není tak známý. S touto knížkou jsem se dokázala ztotožnit více já sama. Protože netápeme my všichni mezi rozumem a citem? Možná vám takhle knížka napoví, co udělat jinak...

Swallow

Upoutávka na film z csfd.cz :
(Filmové zpracováni Režie: Ang Lee
Hrají: Emma thompson, James Fleet, Alan Rickman, Kate Winslet, Hugh Grant)


Anglie počátku 19. století: krajina podobná parku, domácká sídla a v nich šťastní a laskaví lidé. Ale všechno není tak idylické, jak to vypadá. paní Dashwoodová se svými třemi dcerami - Elinor,
Rozum a cit S.E. (DVD)Marianne a Margaret - se po manželově smrti musí vystěhovat právě z takového útulného sídla. Nový domov najde u vzdáleného příbuzného, starosti se dvěma dcerami na vdávání jí však zůstanou. Naštěstí najde v rozumné Elinor zalíbení bohatý a laskavý Edward Ferras, zatímco o vznětlivou Marianne projeví zájem ušlechtilý plukovník Brandon. Elinor však zjistí, že Edward je
tajně zasnouben s jinou a Marianne před uzavřeným nápadníkem popřeje sluchu raději romantickému dvoření povětrného Willoughbyho. Vypadá to, že zlomená srdce už nikdo nenapraví - kdyby ovšem nešlo o ironickou komedii s dvojitým šťastným koncem.