Why we are bitching all the time?

30. srpna 2012 v 18:19 | Swallow |  Myšlenkář

Why we are bitching all the time? Neboli, proč si pořád sakra stěžujeme? Pořád a na všechno? Když vysíte pár metrů nad zemí, možná vás jistí lano, ale tomu tolik věřit nemůžete. Co budete dělat? Protože my se všichni chováme jako kdybychom si byli jistí a věděli, co dělat. Ale problém je, že nevíme. Jednou bysme si měli uvědomit, že vysíme. Pořád jenom vysíme nad propastí. Ale problém je, že nás narozdíl od ostatních, možná nikdo nejistí. Takže když spadneme, tak prostě spadneme.
Dneska jsem zjistila, že vykašlat se na školu není až tak špatná věc. Ale jde o to kdy a kdy. Protože někdy tam prostě chodit musíme. Jsem přesně ten typ, který by tam chodil jenom na písemky. Ty mi nevadí. Vadí mi tam ztrácet čas a nedělat nic.
Navíc si pořád stěžujeme, že nic neděláme. Že nenapůňujeme svůj čas užitečně. Ale ruku na srdce, to byste vážně chtěli dvacet hodin denně někde lítat a potom čtyři spát? Já tedy ne. Radši zařídím vše potřebné, to, co bych měla, musela i nemusela a potom si odpočinu. Flákám se a užívám si svůj volný čas. Protože lidi se v poslední době pořád za ničím honí. Nebo spíš mají pocit, že by měli. Ale ve skutečnosti nemusí. Měli bychom si užívat. Bavit se. PRotože když ne teď, tak kdy?
Čím déle budeme chtít náš čas trávit užitečněji, tím méně ho budeme skutečně využívat. Budeme se jenom honit za iluzí toho, co si myslíme, že bysme měli dělat. Ale to přeci nemusíme.
Zdá se mi užitečnější jít blbnout do sněhu než jít do školy. Číst si celý den místo studia. Protože není to to samé? A hlavně, když ne teď, tak kdy?
Spontálnost je klíč k životu. Když neváhám, tak to prostě udělám. A většinou stejně nelituji toho, že jsem to udělala. Protože potom skončím hlavou ve sněhu nebo se houpu na laně. Nebo udělám věci, které bych s rozumem nikdy neudělala. Protože tak to prostě je.
Teď je venku chumelenice a mě se popravdě ven tolik nechce. Ale vždycky se objeví něco nového a zábavného. Většinou mám problém odpověděť, co je můj koníček. Protože já jich mám tolik. Zkusila jsem snad všechno, pořád zkouším. Něco více, něco méně. Ale teď se popravdě těším jenom na to, až si budu moci lehnout k vánoční pohádce a jíst cukroví. Až se udělá líp, tak vezmu kecky a půjdu zase běhat. Teď ale můžu jenom na snowboard, do sauny a do postele. Knížka je totiž jedna z mých kamarádek, která nikdy nezklame, když je venku takhle.
Protože někdy se prostě můžeme vrhnout tam, kam bysme to nikdy neřekli. Bavit se tím, čím bysme předtím pohrdali. Proto mě včera boleli ruce, dnes nohy. A zítra to bude celé tělo. Ale i přes to mám pocit, že energie mám víc než dost!
Nikdy jsem totiž neobjevila ten vzorec, podle kterého si vybíráme přátele. Je to totiž tak různorodé, že to prostě nejde objevit. Protože s některými člověk prostě vydrží celý život, s jinými si nemá skoro co říct. Ale podivné je, že s těmi, s kterými bysme se bavit měli, se prostě nebavíme. Hledáme si přátele podle čeho? Podle toho jestli si stěžujeme na stejné věci! Mám totiž přátele, které třeba tolik nevídám, ale náš pohled na svět je podobný. Stěžujeme si na stejné věci a proto si tam rozumíme. Dnes a denně si stěžuju těm, kteří si na to stěžují se mnou. A kupodivu nás to pořád baví. Takže je tohle doopravdy to, co nás spojeje. That we are bitching all the time? Ou crap...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Em Age Em Age | Web | 30. srpna 2012 v 18:26 | Reagovat

Taky mě to někdy zajímá. Já si stěžuju pořád jenom proto, že jsem děsně sebelítostivá mrcha. :( :/

2 Si-si Si-si | Web | 31. srpna 2012 v 14:57 | Reagovat

Máš moc hezký blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama