S hrnkem kávy a filosofií

30. srpna 2012 v 17:36 | Swallow
Nikdy netrávím moc času uvažováním o mých přátelích. Protože ti prostě jsou nebo nejsou.
Těch dobrých je méně. Těch méně dobrých je více.
A taky pořád odcházejí a vrací se.
Zjistila jsem, že ať se snažíte sebevíc, tak dobré přátele prostě nejde vytvořit. Prostě jsou nebo nejsou. Možná se s někým chcete bavit, ale když si nemáte ve skutečnosti, co říct, tak to může být docela těžké soužití.
Já poznám své přátele vcelku rychle. Je to v tom okamžiku, kdy mi dojde, že se mi pusa skoro nezastavila. Že si můžu bez starostí dělat, co chci.
Protože o mě se říká, že jsem tichá ve společnosti. Tichá voda břehy mele, říkají mi. Ale každý, kdo mě lépe pozná, zjistí, že umlčet mě, poté co mysleli, že neumím mluvit, je skoro nemožné. Když jednou otevřete přehradu, tak potom ten vodopád slov sotva zastavíte.
S přáteli by to mělo být snadné. Žádné souzení, pouze dohady. Žádné dohadování, pouze diskuze. Všechno a kdykoliv. To by mělo být heslo přátel.
Protože pořád nacházíme nové. Přátelé se lidé stavají, až po delší době. Ale ti opravdu dobří, ti se najdou hned.
Protože jsem zjistila, že život bez přátel by vlastně byl osamělý. Doslova. Protože bychom neměli s kým mluvit, s kým rozebírat naše problémy. Byla bych jako ryba na suchu. Například v létě, ale mám přátel více než v zimě. V zimě se ze mě stane protiva, který je nejradši doma. Už ani to teď ne, protože i doma mrznu! To už mi nedělá problémy vylézt do toho sychravého počasí.
Právě teď jsem ve fázi, kdy se snažím pracovat na sobě. Snažím se otevřeně lézt do diskuzí. Zkoušet nové věci. Ne, že bych to dříve nedělala. Teď jenom mám, ale nevím proč, větší potřebu najít sama sebe. Najít to, co mě bude bavit. PRotože já už jednu svou vášeň mám. Mám dokonce i přátele. Mám své koníčky. Ale stejně.
Ta rutina toho všeho mě ubíjí. Proto jsem tak ráda, když si občas můžu vyjít s mojí kamarádkou, všemu a všem se smát. Nad ničím nepřemýšlet. Vymyslet děsivé nápady. (Mým posledím je nechat si udělat tetování, už jenom doladit estetickou stránku a jde se trpět!) A takhle je to se vším. Takhle plánuji celý svůj život.
Občas jsem trochu nerozhodná, ale to jenom proto, že když už učiním rozhodnutí, tak do něj jdu po hlavě. A kPARIS - gates plakáty | fotky | obrázky | posterydyž mám štěstí, tak se mnou jde i někdo z mých přátel.
Protože už jsem našla přátele, kteří mě doplňují. Znají mě. Občas i trochu lépe než já sama sebe. A občas zase vůbec. Ale to je na tom to úžasné. To, jak v klidu, vložíme něco tak křehkého do rukou někoho cizího. Důvěru.
Protože ačkoliv jsem to nevěděla, tak jsem zjistila, že jenom díky tomu, jak se chováme k ostatním a jak na ně působí, tak se oni chovají k nám. Překvapivě, lidé jsou docela zábavní, ale všichni jsou společenští. Chtějí se přátelit.
Nejradši mám, když se můžu posadit na náměstí, sledovat lidi, kteří procházejí. Někam spěchají. Protože se všichni tak ženou. Ale za čím? Zatím nemám pocit, že by mi něco utíkalo.
Mám svůj plán. Mám hromadu plánu vlastně. Ale jelikož půlka z nich jde k ledu, tak potřebuju své přátele, kteří mi pomůžou vymyslet nový. Možná ještě bláznivější a nesplnitelnější. Protože tak to prostě chodí.
Přátelé jsou tady od toho, aby nás tahali až na samý vrchol. A potom se s námi zřitili za hlasitého jásotu zase dolů, do reality. Nebo fantazie. Podle libosti, přátelé.
Jsem fanda toho hloupého plánování, protože někdy se to prostě plní. A taky jsem fanda těch vělkých pomatených přátelství, které vypadají, že nikdy neskončí. Toho, že znáte někoho, kdo za vás dokončí větu. Kdo uhádne, že máte chuť na zmrzlinu. Nebo s vámi nadává na romantický film. Jsem pro to vše a ještě víc.
Jsem prostě obrovský sociopat s přáteli!
(Picture from POSTERS)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama