Jak šel čas s mojí četbou

30. srpna 2012 v 17:49 | Swallow |  Přečteno
Už jako dítě mě posedle touha číst. Rodiče to podporovali. Dokud nepřišli na to, že je levnější mi zařídit kartičku do knihovny. Protože jinak to se mnou nešlo. Knížku jsem zlouskala za pár dní a stovka v háji. Takže jsem pár knížek vždycky dostala. Protože miluji ten nedocenitelný pocit toho, že je mám doma. Listovat si po čase v knížce, kterou jsem četla je pro mě blaho. Ale ne vše můžu mít. Proto tu mám knihovnu. A občas jsem odměněna tím, že knížku dostanu. Byla jsem problémový dítě. Teď je to ale pořád stejný!
Čtu už vážně dlouho a čtu hodně. Takže když vám řeknu jenom o pár knížkách, které mi zrovna leží na očích v knihovně, tak myslím, že to stejně bude moc. Ale všechny ty knihy si prošli mým dospíváním se mnou. Nejsem ještě dospělá, to nejspíš nikdy, ale stejně na ty knihy budu ráda vzpomínat. Třeba je dám číst i mým dětem. A hlavně některé čtu pořád, některé série se nemůžu pustit a někdy na ně myslím celý den. Moje četba se vyvíjí se mnou. Řeknu vám alespoň zkráceně jak to vlastně šlo asi po pořadě. Samozřejmě si nevzpomenu na vše. Tohle je špička ledovce...
Karen McCombieová byla jedna z mých oblíbených autorek asi tak kolem dvanácti. Nebyla jsem intelektuál, abych četla klasiku. Ale tohle mě bavilo! Píše knížky pro mládež a docela se činí. TO se mým rodičům nezamlouvalo, ale mě ano. Alice a dóóóst dobrá rodinka,byla první knížka, která započela sérii, kterou mám doma ještě schovanou. Protože z téhle série o Alici a dóóóst dobrých zážitcích jsem přečetla asi sedm knížek.
Lenka Lanczová nastoupila o pár let později. Teď už si ani nevzpomenu proč jsem to četla, ale byla to docela příjemná odpočinková literatura. Typická červená knihovnička. Musela jsem od ní přečíst dvacet až třicet knížek, protože je to vážně plodná autorka. Teď už by mě její knížky nijak nenaplňovali, ale tehdy mě prolébmy náctiletých puberťaček doopravdy brali. Koho taky ne, že? Pomáhá to vyrábět hormony možná. :D
Meg Cabot, tak to možná ona započela moje šílenství. Po ní jsem začela číst všechny různe fantasy. Je to duchařský příběh Susannah. A ten by mě bavil i teď. Mediátor je prostě fajn. Příjemné vyprávění a doopravdy zajímavý příběh a námět. Jojo to jsem milovala. Jednou si to budu muset přečíst znovu myslím. Je to taková moje mladistvá radost, když jsem ještě neznala pořádně tenhle žánr nadpřirozena. Určitě mě poznamenal!
J. Rowlingová mi přístála pod stromečkem a jelikož jsem její první díl Harryho Pottera zbaštila velice rychle, tak jsem musela dostat další. To zná každý. Možná né každý to přečetl, ale slyšel o tom. Harry je převratná knížka o škole magie. Rowlingová se díky ní stala slavnou a každý čekal, jak to asi dopadne. Já osobně nejsem Harrym posedlá, ale určitě ho uznávám jako jednu z knížek, která mě napínavostí nenechala spát a dalš díl jsem s očekáváním sháněla úplně všude. Ještě že byla maminka tak chytrá a koupila mi ho hned po té, co vyšel. Odhadla správně, že mě se to líbit bude určitě!
Stephenie Meyer je kapitola sama pro sebe. Ta započla ságu upírů. Poté jsem se vrhla na další a další knížky o upírech. Možná se o téhle knížce jednou budu učit ve školách jako o obrovském převratu, který způsobila a hned poté, jak se na trhu začeli prodávat upíří a vlkodlačí knížky v Česku. Můj zájem o to po téhle knížce totiž stoupl.
Dál jsem měla spustu další četby, která zahrnovala koně, dodrodružné romány a dívčí příběhy. (Pro shrnutí tohodle se o nich nebudu ani rozepisovat, bylo jich moc a jestli je nemám v knihovně, tak si na ně zaručeně ani nevzpomenu právě teď. Například, Sieglinde Dicková - Dívky v sedle (musela jsem přečíst hromadu dílů, které jsem milovala, protože to bylo o koních stejně jako autorku Gisela Kautzovou - Amika, dvoudílný román o příběhu dívky a jejího koně. Byng Georgia - Úžasná kniha Molly Moonové o hypnotismu. Tak tuhle knížku jsem četla několikrát. Bavila mě totiž ta zápletka a vtipy. Konec mě jako dítě i dost překvapil, ale stejně. Tuhle knížku doma mám, protože i teď jsem ráda, že jsem jí četla. Něco mi dala. Možná trochu pokřiveného humoru a taky to, že hypnotismus je sranda. Nebo ne?
Lauren K. Hamilton - Série o Anitě Blake. Tak tady pokračuje upírská posedlost. Dokonce i hodně sadismu, dokonalý černý humor mě prostě dostal. Tyhle knížky hltám do ted. Jenom to není pro slabé povahy. Je to ale moje oblíbená série a některé knihy jsem přečetla i víckrát. Anita je prostě lovkyně upírů. "Já s upíry nespím, já je zabíjím." Cituji.
Stephen King, tak o tom by se dalo mluvit hodiny. To on mě dokáže vyděsit. Možná za to může i moje představivoat, ale spíš jeho úžasný vypravěčský styl. A taky to, že tenhle muž se neštítí ničeho. Řekne vám, jak to je a vy z toho neusnete. Mistr hororu. Možná až trochu děsivý, ale určitě úžasný.
Sir Arthur Conan Doyle - Sherlock Holmes. Jestli jste od něj nic nečetli, tak teď je pravý čas. Někdy nechápu jak to, že jsem to neuhodla. ALe potom mi dojde, že jsem prostě nemohla. Ty zápletky jsou občas tak lehké a primitivní. Je to takový předchůdce všech moderních detektivů. Ale on byl doopravdy chytrý, všímavý a bystrý. Takový Mentalista nebo Psycho se podle něj mohli pouze inspirovat.
Nicholas Sparks - The Notebook, Dear John. To jsou pouze dva romány, které vyprávějí o lásce a o životě. Je to jednoduchý, ale většinou velice smutný příběh. Nedivím se, že většinu jeho románů zfilmují. Papírové kapesníky v tomhle případě jsou totiž většinou nutnost. Ta nespravedlnost osudu a čistá láska vás občas dostanou. Je to příjemné si o tom počíst, když to někdo tak hezky podá. Jeho romány jsou taková oddechovna a romantika. Občas i srdcervoucí.
Teď v poslední době ve věku osmnácti let jsem se vrhla více na tématiku fantasy. Upíří, vlkodlaci, čarodějové. V poslední době je to můj unik od světa.
Patricia Briggs - Mercy Thompson. Není to něco na co bych myslela dnem i nocí, ale knížka byla zajímavá. Hlavně to, jak přesně to Patricia napsala. Je to většinou detektivní příběh s vlkodlaky. Což prostě v dobrém podání nemůžu nikdy odmítnout. Takže si asi budu muset přečíst celou sérii myslím.
Castová - Škola noci je něco, co mě zaujalo se středoškolskou tématikou. Dokud tam člověk chodí, tak je mu to takové blížší ne? A potom mi to přijde takové odlehčují a příjemná. Je to napínavé a zajímavé. Vždycky mě zajímá, co s ní bude dál. Až na to, že to má občas Zoey trochu moc lehké, protože jí schopnosti a pomoc padá do klína. Ale jaký by to byl život, kdyby ne?
Tanya Huff- Krevní pouta zase ty detektivní příběhy mě dostali. Mimo to v opravdu zajímavém pojetí. S ničím se nepárá, mrtvola je na cucky. Taková jemnější Anita Blake. A na tu si čast udělám vždycky.
Richelle Mead - Vampýrská akedemie je něco, co mě přímělo přemýšlet o tom, kudy jsem chodila. Taková nejlepší upírská knížka hned po stmívání? No je to akčnější. Možná to mám skoro radši po nějaké stránce. Občas mi to trhalo srdce, dohnalo k slzám a zaručeně si to musím jednou koupit. Všechny díly. Je to příběh o lásce, která mě štve, ale souhlasím s tím. Děj je přesně takový jaký by podle měl být. Chytrý, zajímavý a tak poutavý, že tu knížku pokaždé přečtu za den, protože jí prostě nemůžu odložit. Dostala mě a já jsem naštvaná za to, že jí nemůžu odložit, když jí čtu.
Terry Goodkind - Meč pravdy je příjemné fantasy, které se rozjíždí s dalším a dalším dílem. Jenom je jich tolik a já se k nim nedostanu tak dobře, že nevím, jestli je přečtu všechny. Ale jednou bych to chtěla zvládnout. V duchodu určitě. Ten to jistí.
A nakonec by tu bylo také místo pro klasiku. Nejsem nevzdělanec. jenom mám ráda moderní napětí, smrt a drama. Toho se nedočkám v básních. Ale stejně, to drama v těch knížkách, co mám ráda stejně najdu. Jinak bych je nedočetla, kdyby nebyli fantastické!
Jane Austen je jedna z autorek, kterou obdivuji. Dobu a příběh popíše tak dobře, že mám pocit, že tam jsem. A chtěla bych žít. Její hrdinky jsou ženy, které vědí, co chtějí. Jejich lásky nejsou dokonalé, ale jsou něčím tak čisté a krásné, že bych chtěla zažít alespoň jeden její příběh. Protože knížky od ní se snažím přečíst všechny. Už jich mám docela dost teď.
Karel Čapek je jeden z mála českých autoru, kteří se mi líbí. Jeho R.U.R. nebo Bílá nemoc, Válka s mloky. To všechno má úžasné poselství lidtsvu. A popsal to tak dobře, že to snad všichni pochopí. Ale můžeme jenom doufat, co?
Emily Bronteová - Na větrné hůrce je tak strhují příběh, že jsem se přelouskala i přes trochu spletitější příběh. Je to příběh o lásce, kvůli které stojí žít. Je to takové malé drama o dvou lidech, kterým není souzeno šťastně žít. Ale kdykby byli spolu, tak by i modré z nebe měli.
Charlote Bronteová - Jana Eyrová je další úžasný příběh jejich doby. Je to strhující a s tou ženou musí každý soucítít. Jeden z mých oblíbených románů. Trochu feminismu ale budiž. Jana Eyrová je totiž někdo, kdo jde za tím, co chce. A na lásku je schopná počkat. A vybojovat si jí.
Paulo Coelho - Alchymista a další jeho romány jsou o životě, o tom jaký by měl být a co bysme s ním měli dělat. Je to příběh o chlapci, který jde za svým příběhem. A dostane ho. Tak jako bysme mi všichni měli jít. To stojí za přečtení, protože je to tak prosté, že by se tím měl řídit každý. A nebát se. Protože celý vesmír se spojí jenom proto, abych dostali, co chceme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Goffy28 Goffy28 | Web | 30. srpna 2012 v 18:00 | Reagovat

závidím ti tvou zálibu v četbě. Mě by se šikla v povinný četbě na maturitu. Ale faktem je, že knihy mě moc nezaujmuly :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama