Dont tell me who I cant be!

13. srpna 2012 v 17:52 | Swallow |  Wine journal
Ani si nejsem jistá, proč jsem se rozhodla tohle všechno psát. Možná proto, že každý špatný autor by mohl psát alespoň něco. Protože jsem se rozhodla, že bych se měla věnovat odvětví, které není zrovna nejlepší. Není to doktorka, zubařka, právničina ani cokoliv podobného. Až nedávno mi došlo, že bych doopravdy chtěla být nejspíš spisovatelkou. Ale co? Vždyť to může dělat každý. A pravděpodobně i dělá. Protože kdokoliv si založí blog a nebo přijde s nějakou jediněčnou myšlenkou, tak se jí pravděpodobně bude snažit zvětčit. A dost možná to nebudou bláboly z hlavy dvacetileté puberťačky. Protože nic víc nejsem.
Ale na druhou stranu bych mohla mít trochu důvěry sama v sebe! Správně? Nejsem si jistá...
Ale, ale, ale... Snad bych mohla vypustit alespoň něco, z toho mého slovního průjmu v mé hlavě, ven. Protože je to bordel. A v tuhle chvíli mi přijde tolik věcí tak zbytečných, nudných a nepatřičných, že trošku pochybuju o tom, jestli jsem si vybrala správně obor. Protože se právě v posledních dnech nebo týdnech cítím strašně ale strašně moc BEZ INSPIRACE! Rozhodla jsem se, že se nejspíš vzdát těch mých skvělých příběhů z fantasy světa, i když mi to s nimi tolik šlo! Ráda bych napsala něco chytrého, co by oslovilo tolik lidí. Ale jelikož tak málo věřím ve vlastní hlavu, tak si nejsem jistá, jak to zvládnu. I když na druhou stranu jsem vždycky byla taková ta holka, co zapadá všude. A bojím se, že to ze mě udělalo všední dívku. Přestože se tak necítím. Ale v jádru se cítím vyjímečná. Jiná. Tak asi budu věřit svým instinktům.
Protože jsem se právě pro něco rozhodla. A až chytím slinu (hej teď mě zmátlo, jaký i/y v tom blbým slově slina má bejt!), tak se rozjedu a tohle už dost dobře je moje rozcvička.
Připravte se na můj slovní průjem. Nesmrdí. Moc...
Je to spíš taková hloupost před spaním. Ale třeba mi to pomůže, abych se nezbláznila. I když pochybuju.
Já už tak trochu cvok jsem.
Protože někdy bych si radši přála být psem. Psem, kterého teď právě pojmenuji Marley, podle knížky, kterou právě čtu. Dost možná to znáte z toho filmu Marley a já, co? Ale to není ten pes. Tohle je miláček. Ale tak když ho teď pozoruji, tak si říkám, že má dost perfektní život. Dost jídla, nemusí se o nic starat, honí si svůj klacek, běhá za míčkama a spí, spí a zlobí. A co já se musím starat o tolik věcí? Neměla bych bejt radši nějaká přítulná fena, kterou si najde nějaký pohledný starý mládenec, budu mu ležet na klíně a nechám se hladit za ušima? Co? Místo toho si teď udělám tousty s nutellou, která je podle mě moc sladká, ale jedou za čas chytnu neskrotnou touhu na sladký. Protože světe div se, jinak mě sladký moc nebere. Ale na druhou stranu mě dost berou slaný věci. Bon apetit. A taky toho psa nenapadne ani to, že když najde v kuchyni pomerančovou džus tohle "Hodila by se do něj nějaká vodka." Jo možná to zní jako hláška alkoholika, ale tak to není. Doopravdy. Člověk má prostě někdy náladu, že by potřeboval panáka. (A já vždycky říkám, že potřebuju rovnou lahev, je to taková realističtější představa!)
Děkuji za poslech rozjitřené duše.
Swallow
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Em Age Em Age | Web | 17. srpna 2012 v 14:58 | Reagovat

Já bych taky chtěla bejt spisovatelka. :) Napsala jsem 2 knížky, pracuju na třetí, ale ještě jsem neměla koule na to někam je poslat. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama