Co změní mě i tebe...

30. srpna 2012 v 18:17 | Swallow |  Myšlenkář
5. prosince 2010
Moje nejoblíbenější knížka? Protože to musí být něco, co mě ovlivnilo. Knížka, která změnila jak mě, tak i můj život. Ale já si nejsem jistá, jaká by to měla být. Jestli chci vypadat chytře a vzdělaně, tak si vyberu nějakou těžce filosofickou a inteligentní knihu. Něco Biblí začínajíce, tak moderními věcmi jako je Alchymista a Eat,pray,love. Pýcha a předsudek.Něco na ten způsob. To jsou knížky, které by člověku mohli dát jiný pohled na věc. Četla jsem tolik užasných knížek, ale vybrat si? To není možné!
Ale moje nejoblíbenější knížky byly a jsou pořád pohádky. Začelo to, když jsem byla malá a děda mi četl Sindibáda, Malou mořskou vílu, O Honzíkovi a fazolích. Protože já jsem vyrostla na těhlech pohádkách. Ale ještě více to byly pohádky jako je Hercules, Atlantida, Lady a Tramp. Protože tyhle věci mě vychovali. Nikdo mi neříkal, co mám dělat. Proto mám možná trochu pokřivený pohled na svět.
Protože nejsem zrovna typ, který by se nad něčím rozplýval nebo vypadal romanticky. Jsem spíš ten typ kick ass girl, co si vystačí sama. Od posekání dřeva k ráně pěstí. Ale takové ty skvělé ideály romantiky mám pořád. Protože v těch pohádkách se prostě pořád hraje na hrdinství. Na pravdu. Na ty staré dobré ideály, které z člověka udělají něco mimořádnějšího. Možná bych se sama mohla nazývat takovým dobrým moderním rytířem v ženské podobě. Protože doba se mění. Už nepotkáte nikoho, kdo vám jen tak ze zdvořilosti podrží dveře. Potká spíš lidi, kteří si hledí hlavně sami sebe. A to není špatně. Já sama jsem dost uzavřená a ráda trávím čast o samotě. Ale to, že by se nemělo lhát mám pevně vryté pod kůži. Protože já jsem prostě upřímná ráda. Protože většina pohádkových hrdinů je tak skvělá, že z nich skoro odkapává sladkost. Ale něco na tom je. Je na tom něco?
Hercules byl takový outsider, ale nakonec se našel. V nebi. Ha. ALe byl to hrdina, zachraňoval dámy v potížích. Pomáhat a chránit. (Policie ČR). Potom je to Lady a Tramp. To je příběh o tom, jak se úžasná slečna zamilovala do toho patolízala z ulice. Ale není to romantické. Když zadáte do vyhledavače totiž ušlechtilost, hrdinství, pravdu, krásu. Tak vám vyjede romantismus. Ale můžeme se vůbec považovat za romantické? Protože za pár let se tohle období bude počítat tam, kde vládli knihy s tématikou magie, upírů, vlkodlaků a všeho podobného. A já sama to všechno znám a dokonce mám ráda. Protože pro mě jsou knihy jako Anita Blake, Vampire Academy, Twilight, prostě skvělé. Ale na té starší literatuře prostě něco je. A na těch pohádkách ještě víc.
Možná jsem trochu víc na straně bratří Grimmů. Protože ty prostě věděli jak by pohádka měla vypadat. I když děti by to nejspíš nerozdýchali. A taky je to dost depresivní.
Ale celá naše doma je depresivní. Protože mezi moje oblíbené knihy se řadí i ty od Victora Huga, A. Puškina, F. Goyi, A. Dumase. Ale popravdě, jestli je znáte, jak tyhle knížky končí?
Protože každá moje oblíbená kniha končí tragicky. Ani ty pohádky tomu neunikli. Ale možná jsem díky nim trochu vznešenější. Možná jsem díky nim tak trochu princezna a tak trochu chlap?
Ale opium dnešní doby je tragédie! Přišel na to už Shakespear. Protože čí oblíbená kniha by nemohla být Romeo a Julie? Když jsem to četla, tak jsem slzy neronila. Protože ty dva teenageři mohli v klidu žít, kdyby nebyli tak hloupí. Ale tragédii jsme chtěli a pořád jí chceme.
To je totiž má oblíbená knížka. Každá s trochou tragédie. Jako příběh Na větrné hůlce.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama