Pomoc v nesnázích

26. července 2012 v 16:52 | Swallow |  Příběhovník
Detektiv seděl u sebe v kanceláři a pořád dokola si pročítal ten stejný příběh. Bylo na něm něco zvláštního. Případ už byl dávno ve složce s uzavřenými případy. Byl to smutný případ, ale nikdo na něm neviděl nic podivného. Byl to jenom pocit, co dekektiv měl. Věděl, že je tam něco, co neví. Něco ho na tom pořád přitahovalo. Bohužel věděl, že to nikdy zcela neodhalý.
Případ se objevil jednu noc spolu s výpovědí Emily.
Začínal tak, že dvě mladé dívky se v jeden teplý letní večer rozhodli projít. Vzaly si s sebou láhev vína a schovaly se hluboko do lesa, posadily se k malé říčce, co lesem protékala a tam seděli pár hodin a povídaly si. Byly to nejlepší kamarádky. Znaly se už od dětství a byly jako nerozlučitelná dvojka. Někteří si dokonce mysleli, že to jsou dvojčata. Obě dvě dívky měly stejně modré oči a dlouhé rovné blonďaté vlasy. Na jejich stanici vtrhla před pár týdny Emily. Venku začelo zrovna pršet, takže měla promáčené vlasy a vypadala tak trochu jako nějaká rusalka. Rozcuchané vlasy měla rozházené kolem obličeje a bylo vidět, že má ruce i kolena celá od bahna.
Kdyby tam vtrhl kdokoliv jiný, tak by situace nikdy nemohla být stejná. Oči všech se upřely přímo na Emily a snad v každém se probudil ostrý pocit, který chtěl tu křehkou mladou dívku obejmout a utěšit.
Emily a Susan seděli u potoka a když už les zahalila úplná tma, tak se rozhodli, že už raději půjdou domů. Znali tu cestu nazpamět a navíc se v podnapilém stavu cítili bezpečně. Procházeli kolem vodopádu, takže slyšeli v dálce šumění vody, která dopadala dolů.

Susan se ale zničeho nic rozeběhla a se smíchem utíkala přímo k vodopádu. Mezitím křičela na Emily, ať běží za ní, že se podívají na to, jak se voda tříští o hladinu dole pod vodopádem.Běžela za ní, ale tentokrát už se nesmála stejně jako ona. Místo toho veselého pocitu se jí sevřelo hrdlo. Bála se o svojí nejlepší přítelkyni. Protože Susan byla vždycky taková rozpustilá. Bála se, aby nešla moc blízko a na mokrých kamenech jí to neuklozlo. Rozeběhla se za ní, ale v tmavém lese dvakrát zakopla o kámen a spadla na zem.
Teď když seděla na policejní stanici, tak se jenom upřeně dívala na své poškrábané a zablácené ruce. Vyprávěla policistům co přesně se stalo. Ale její hlas jí byl cizí. Měla pocit, jako kdyby to vyprávěl někdo jiný. A musela vyprávět dál...
Když Emily konečně doběhla až k vodopádům, tak se rozhlédla, ale Susan nikde neviděla. Volala na ní jménem, ale nikdo se neozýval. Všechno v ní se sevřelo a ona začela panikařit. Křičela na ní a přibližovala se ke kraji vodopádu. Když se podívala dolů, tak viděla jen to, jak voda naráží na hladinu a tvoří hromadu pěny. Ale Susan nikde neviděla. Propadla v hysterický pláč, kdy neustále chodila kolem vodopádů a volala její jméno. Ale už tušila, že je to marné. Její kamarádka by si z ní nikdy takovouhle legraci nedělala.
Utíkala na policii, prodírala se zuřivě lesem a snažila se, co nejdříve dorazit do vesnice. Tam vběhla na policejní stanici a myslela si, že se každou chvíli zhroutí. Když jim to konečně celé dovyprávěla, tak jí nechali jít domů. Přijeli si pro ní její rodiče. Oba dva vypadali nešťastně, když jim vyšetřovatel řekl, co se stalo. Emily si doma lehla do postele a za pár minut usnula vyčerpáním.
Další den přišel jeden z policistů, aby si s ní znovu prošel výpověď. Ale vypadalo to, že případ se uzavře celkem lehce. Emily se běham toho, co znovu opakovala, jak se to celé stalo, rozbrečela, a proto jí policista nechal v klidu a odešel. Policisté šli ještě ten večer k vodopádům, našli tam na okraji trochu krve a pár Susaniných vlasů. Vypadalo to tak, že Susan se až moc přiblížila k okraji, uklouzla jí noha a ona se hlavou uhodila o kámen a spadla dolů pod vodopád. Vypadalo to, že se celý případ uzavře jako pouhá nehoda, která skončila smrtí dívky. Teď museli policisté najít její tělo.
Vyšetřovatel postupoval zcela standartně a na případu se mu ze začátku nezdálo nic divného. Byla to vesnice, kde se téměř nic převratného celý rok nestalo. Ještě ten večer, co se to stalo, to musel jít oznámit Susanině rodině. Její matka měla nového přítele, s kterým měla dalšího syna. Tomu byli teprve dva roky, ale její matka z toho byla zničená. Zhroutila se ihned po tom, co jí to vyšetřovatel řekl. Proto musel celou situaci říci jen jejímu nevlastnímu otci.
Dalo se předpokládat, že případ se uzavře do pár dní.
Uběhl týden od té noci, kdy Susan zmizela u vodopádu a její tělo se stále nenašlo. Proud v řece byl ale silný, takže jí mohl v pár hodinách odnést na kilometry daleko. Vyšetřoval mluvil s Emily už jenom jednou. Neviděl důvod, proč by měl tu mladou dívku dál trápit tím, že přišla o svojí nejlepší přítelkyni.
Protože neexistovali žádní svědci, tak musel detektiv absolvovat nepříjemný rozhovor s rodiči Susan. Vždycky bylo těžké ptát se rodičů, jestli neměli podezdření ohledně toho, že jejich dítě by mohlo spáchat sebevraždu. Kdyby to tušili, tak by s tím něco udělali. Když přišel k nim domů, tak zrovna zastihl jen Susaninu matku. Její nevlastní otec se synem byli pryč. Její matka byla neprosto stejná jako Susan. Dlouhé blond vlasy a modré oči. Ale z fotek detektiv poznal, že tohle byli jejich jediné společné rysy. Její matka se nezdála být tak křehkou dívkou, jak vypadala Susan.
Její matka řekla, že Susan by nikdy nemohla skočit. Že to byla veselá a mladá dívka, nikdy jí nic nechybělo. Nevšimla si, že by měla horší nálady nebo něco podobného. Možná se jim v posledních dvou měsících začela více stranit a neustále byla někde s Emily, ale to nebylo zase tak neobvyklé. Navíc to přisuzovala dospívání. Už to jenom nebyla malá holčička a trávila víc času o samotě.
Susanina matka a její nevlastní otec spolu měli dvouročního syna. S tím Susan nikdy neměla problém. Detektiv ani sám nechtěl věřit tomu, že by mohla sama skočit.
Šel se podívat k ní do pokoje, jestli si nevšimne něčeho zvláštního, ale byl to spíš rutinní zvyk, protože nevěděl, co by měl hledat. Její pokoj byl typický pokoj mladé dívky. Nic zvláštního.
Susanima matka seděla na posteli a celou dobu zírala na fotky, které měla Susan nalepená nad postelí. Skoro na všech byla s Emily. A doopravdy vypadali jako dvojčata. Detektiv si je všechny prohlížel a všiml si, že na všech má Susan na ruce náramek se svými iniciály. Zeptal se na něj její matky a ta mu řekla, že ho dostala ke svým patnáctým narozeninám a snad nikdy ho nesundala. Když přijel nevlastní otec se synem, tak si promluvil i s ním. Všiml si na něm, že je podivně zaražený a téměř s ním nemluvil.
Detektiv nemohl jinak, než že případ uzavře. Susanino tělo se stále nenašlo. Ale po určité době se prohlásila za mrtvou. A všichni už jí oplakaly. Uspořádal se i pohřeb. Detektiv na něj šel z úcty k mrtvé dívce, kterou sice nikdy nepotkal, ale bylo to zvykem.
Přestože její tělo všichni policisté hledali dlouho, tak ho nejspíš už nikdy neobjeví nebo se objeví za pár týdnu samo, až ho řeka vyplaví. To, že by mohla spáchat sebevraždu vyloučil. Protože našli krev na jednom z kamenů blízko vodopádu. Takže to vypadalo zcela jasně. Susan utíkala lesem k vodopádům, už byla tma a ona přišla až moc blízko k okraji. Noha se jí smekla na kluzkém kameni a ona se praštila do hlavy a spadla dolů do vody. Už kdyby přežila ten pád, tak se možná ošklivě poranila na hlavě a utopila se.
Detektiv věděl, že to je smutné, ale nehody se stávají. Obzvlášť když je v tom zahrnutý alkohol.
Stál na pohřbu a díval se, jak pohřbívají prázdnou rakev. Viděl, že hodně lidí pláče. Pohřby nejsou příjemné události a navíc když jde o někoho mladého. Viděl zdrcené rodiče, kteří pohřbívají své dítě. Zdálo se to přímo jako narušení koloběhu života, když se rodič musí rozloučit s dítětem. Viděl Emily, která stála vepředu a jenom strnule zírala před sebe.
Kdyby ty dvě dívky znal jenom z fotek, tak by byl schopný si je splést. Pořád je bral ještě jako děti, i když obě dvě byly už plnoleté.
Když pozdě večer seděl u sebe v kanceláři, tak měl pracovat na něčem jiném. Byli tady důležitější věci než uzavžený případ mrtvé dívky. Ale musel přijít na to, co v něm neustále hlodalo. A potom mu to došlo. Na pohřbu viděl Emily, která byla celá oblečená v černých šatech. Byla obklopená rodinou a přáteli. Konečně mu došlo to, co jeho oči viděly, ale mozek si to neuvědomil. Na její ruce se třpytil náramek s iniciály Susan. Až teď mu došlo to, co věděl celou dobu. Že Susan ten náramek nikdy nesundavala. Ale Emily ho teď měla u sebe.
Zdálo by se to, jako památka na její nejlepší kamarádku. Ale proč by jí ho Susan dávala, když netušila, co přijde? Nemohl případ znovu otevřít. Navíc neviděl žádný důkaz, s kterým by mohl jít dál. Ale Emily a Susan spolu očividně vymyslely plán. Teď jednu z nich všichni považovali za mrtvou, ale co když nebyla? Co když to jenom vymysleli dvě dívky, které byly nerozlučné a chtěly se jenom chránit? Co by vedlo Susan k tomu, že by nechala svou rodinu protrpět takovýhle zážitek, jen kvůli tomu, aby ona mohla nepozorovaně zmizet?
Emily byla doma a pohrávala si s náramkem, který jí věnovala Susan. Plánovaly to týdny. Smrt nejlepší kamarádky. Susan její nevlastní otec před dvěmi měsíci znásilnil. Její matka byla s bratrem v nemocnoci. Byli tam už několik dní, protože měl angínu. Její nevlastní otec se strašně opil a začel se dobívat k ní do pokoje. A potom se to stalo.
Byla připravená nahlásit ho na policii a všechno říct matce. Ale on za ní ráno příšel už střízlivý a snažil se jí odprosit, aby nikomu nic neříkala. Věděla, že její matce ani bratrovi by nikdy neublížil. Ale nemohla s ním žít pod jednou střechou. Nemohla by žít sama se sebou, kdyby tam zůstala. Jediný, kdo všechno věděl byla Emily. Ta sice nesouhlasila s tím, že chce Susan zmizet, ale nemohla jí v tom zabránit. Byla to její nejlepší přítelkyně, a proto jí pomohla. Pomohla jí zmizet z pekla, které prožívala doma a přitom nemusela zničit rodinu.
Emily si pohrávala s náramkem a sama pro sebe se usmála. Susan byla v bezpečí a šťastná. Na ničem jiném jí nezáleželo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama