Jsme jako ti psi?

26. července 2012 v 8:49 | Swallow |  Myšlenkář
Dnes jsem byla na procházce v lese. A řešila jsem se svojí kamarádkou hromadu problému. Ten hlavní mě, ale uhodil do nosu až na konci procházky. Její pes se dostal pod plotem na jinou zahradu a potom už se nedokázal dostat zpět. Musela přijít ona a otevřít mu vrátka. A nejsme mi vlastně úplně stejní? Svobodní se potýkáme se spoustou mužů, kdy jednoho chceme a ten zbytek si prostě udržujeme jako zálohu. A ten jeden jediný má na háku nás. Protože my jsme vlezly na jeho zahradu, prolezli jsme pod plotem a mysleli jsme, že to bude zábava. Teď jsme tam uvěznení a ať chceme nebo ne, musíme tam zůstat. A záleží pouze na majiteli jestli nás vysvobodí nebo přijde někdo jiný, kdo uvidí toho vyděšeného pejska, který neví, co by. Možná nás vysvobodí a pustí nás dovnitř, nebo přijde někdo jiný, kdo nás pustí a potom zažene na svojí zahradu. Takhle budeme neustále uvěznení a zmatení. A nejhroší je na tom, že bez toho jsme úplně ztracení. Kdykoliv jsme svobodní a můžeme se rozhodovat a dělat si, co chceme, tak nejraději hledáme další a další místa, která nás pouze uvězní. A když už jste našli místo, kde je vše v pořádku? No potom nejspíš vás brzy omrzí a budete chtít jinam.

Z jedné zahrádky přeběhneme na druhou a další a další. A Když konečně budeme volní a budeme moc běhat lesem, budeme se cítit smutně a osamelě. A proč? Protože to zajetí nás v podstatě vyhovuje. Kdybych byla ten pes, nejspíš bych na tu zahradu také vběhla. Stejně jako to dělá každá žena, která jde do dalšího vztahu. Protože to neznáme je přeci jenom tak přitažlivé. A nikdy nevíme, jestli nakonec budeme chtít zůstat nebo se budeme chtít mermomocí dostat ven. Jako ten pes, co tam vběhl a teď nemůže zpátky. Příště to totiž zkusí znovu. Ale někde jinde.

Swallow
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama